Vydržení na základě práva stavby podle zákona č. 86/1912 ř. z.
I. S ohledem na mimořádné okolnosti, zejména zásadní společenské změny doprovázené podstatnými změnami právní úpravy a celkové právní koncepce (opuštění zásady superficies solo cedit), jakož i na skutečnost, že institut práva stavby podle zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu. z obecného povědomí vymizel, je nutné dovodit, že stavba zřízená na základě tohoto práva stavby mohla být v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, předmětem samostatné držby, a tedy i vydržení vlastnického práva.
II. Oprávněná držba vlastnického práva ke stavbě jako k samostatné věci mohla být založena i v případě, že držitelé nabyli domnělý právní titul (titulus putativus) na základě rozhodnutí státního notářství v řízení o dědictví, kterým jim bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva k domu, ačkoliv ten byl zřízen v rámci práva stavby. Právní omyl držitelů spočívající v neznalosti institutu stavebního práva a jeho právních důsledků je omluvitelný, byl-li zapříčiněn nepřesným označením předmětu občanskoprávního vztahu orgánem státu, u něhož lze důvodně předpokládat, že zná právo.
Oba držitelé zde opírali svou dobrou víru, že jim předmětný dům patří, o rozhodnutí státního notářství ze dne 19. 9. 1990, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstavitelce, že držitelé zdědili každý jednu polovinu předmětného domu. Jestliže se na základě takového rozhodnutí státního notářství ujali držby předmětného domu s přesvědčením, že jim dům patří, přestože byl zřízen v rámci práva stavby, lze jejich omyl hodnotit jako omluvitelný. Nejvyšší soud ve skutkově obdobných případech vysvětlil, že potvrzení nabytí vlastnického práva k domu státním notářstvím oprávněnou držbu zakládá. Právní omyl držitelů spočívající v neznalosti institutu stavebního práva, případně nesprávného posouzení z něj plynoucích právních důsledků, zjevně zapříčinilo nepřesné označení předmětu občanskoprávního vztahu orgánem státu – státním notářstvím, které namísto práva stavby potvrdilo nabytí vlastnického práva k domu, a převod tohoto práva dále aprobovalo.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2059/2023, ze dne 22. 7. 2025)
Transformace výlučné pohledávky jednoho z manželů na poskytnutí úvěru
Vznikla-li pohledávka jednoho z manželů na poskytnutí úvěru před uzavřením manželství, dochází rovněž poskytnutím peněžních prostředků z úvěru k tomu, že za svoji výlučnou pohledávku – za svůj již před manželstvím nabytý výlučný majetek – manžel nabývá do výlučného vlastnictví peněžní prostředky, a to v rozsahu splněné pohledávky. V takovém případě je proto nerozhodné, zda k výplatě došlo před nebo po uzavření manželství, neboť při výplatě po uzavření manželství se uplatní výluka podle § 143a odst. 1 písm. a) obč. zák.
Vznikla-li tak pohledávka jednoho z manželů na poskytnutí úvěru před uzavřením manželství, tvoří peněžní prostředky poskytnuté z úvěru jeho výlučný majetek, i když k jejich vyplacení došlo až po uzavření manželství.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 146/2025, ze dne 16. 7. 2025)
Zakon-c.-86-1912-r.-z.-o-stavebnim-pravu.pdf