Omezení výkonu rodičovské odpovědnosti při nespolupráci s pěstounem
I. Ke změně povinností a práv pěstouna může podle ustanovení § 969 o. z. dojít pouze na návrh dítěte, rodiče nebo pěstouna. Jestliže by však zájmy nezletilých dětí by mohly být bez včasného zásahu soudu ohroženy, nelze upřednostňovat „řešení„ vyplývající z ustanovení § 969 o. z., a ponechat soudní ochranu dětí závislou na tom, zda je či není podán příslušný návrh, jestliže zjištěný skutkový stav odůvodňuje vytvoření nezbytného právního rámce ochrany zájmů nezletilých minimálně ve formě omezení výkonu rodičovské odpovědnosti.
Ø II. Opakované nebo apriorně negativní postoje rodiče k pěstounovi (který o dítě řádně pečuje) bez ohledu na to, zda svým jednáním rodič ohrozí zájmy dítěte či nikoli, a nesouhlasy s rozhodnutími týkajícími se zdravotní péče, školních či jiných významných otázek života dítěte mohou založit důvod pro omezení výkonu rodičovské odpovědnosti. Není rozhodné, zda již došlo ke konkrétní újmě dítěte; postačí reálné riziko ohrožení dítěte či jeho zájmů vyplývající z postoje rodiče.
V posuzovaném případě se jeví dovolacímu soudu jako nezbytné k dosažení legitimního cíle, jímž je ochrana zájmů nezletilých v oblasti péče o jejich zdravotní stav, přikročit podle ustanovení § 870 o. z. alespoň k nejmírnějšímu preventivnímu (a zároveň i sankčnímu) opatření, k němuž přiléhavě přistoupil soud prvního stupně, jestliže omezil otce ve výkonu rodičovské odpovědnosti „ve věcech zastupování nezletilých dětí při poskytování zdravotnické, psychologické a psychiatrické péče„, tj. tam, kde je v možnostech otce péči pěstouna o zdravotní stav nezletilých nepříznivě ovlivnit. S tím souvisí i odmítavý postoj otce k vycestování dětí k moři, ačkoli by šlo zřejmě o pobyt přínosný pro jejich zdravotní stav. I v tomto ohledu dovolací soud v zájmu nezletilých považuje za nezbytné obdobným situacím v budoucnu předejít. Toho lze rovněž dosáhnout omezením výkonu rodičovské odpovědnosti otce jednak v oblasti zastupování nezletilých při vyřizování jejich cestovních dokladů (občanského průkazu, cestovního pasu), a jednak tím, že otci bude odebráno oprávnění odepřít souhlas s vycestováním nezletilých dětí na krátkodobý pobyt do zahraničí. Vzhledem k tomu, že otec nemá náhled na svou minulost, chování k dětem, ani na aktuální potřeby dětí, není vyloučeno (bude-li otec dále odmítat spolupráci s pěstounem), že v budoucnu, jak děti porostou a bude třeba řešit více záležitostí pro ně významných, bude nutné rozšířit soudní zásah do rodičovské odpovědnosti otce i na další oblasti. Nebo naopak může dojít ke zúžení rozsahu omezení (případně k jeho úplnému zrušení), projeví-li otec v zájmu nezletilých dětí snahu o smysluplnou spolupráci s pěstounem, případně absolvuje doporučené psychiatricko-psychologické léčení s pozitivním výsledkem. Omezením výkonu rodičovské odpovědnosti přitom nebude zasaženo samotné nositelství rodičovské odpovědnosti otce (omezen bude v příslušném rozsahu pouze její výkon) a otec bude mít zachováno právo na informace o nezletilých. Po dobu tohoto opatření bude v zájmu nezletilých výkon rodičovské odpovědnosti (v příslušném rozsahu) soustředěn do rukou matky, která s pěstounem řádně spolupracuje, pravidelně se s dětmi stýká a jedná v jejich zájmu.
III. Rodiče mají právo se s dítětem, které je v pěstounské péči, osobně a pravidelně stýkat, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak (srov. § 960 odst. 2 o. z.). Tomu pak odpovídá povinnost pěstouna umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak (srov. § 967 věta druhá o. z.). Jestliže s ohledem na skutková zjištění nelze ponechat oblast osobního styku dětí s otcem bez jakéhokoli soudního opatření (tedy toliko v režimu podle ustanovení § 960 odst. 2 o. z.), jelikož rodič podmínky (vymezené znalci pro styk) nesplňuje a je zřejmé, že jeho osobní kontakt s dětmi by ohrožoval jejich zdravý vývoj, zákon pro takové případy počítá s možností omezení, případně zákazu styku.
IV. Rozhodne-li soud jinak (zvolí jinou formu zásahu do rodičovské odpovědnosti), než zní návrh některého z rodičů, je již nadbytečné, aby o tomto návrhu rodiče rozhodoval samostatným výrokem v konečném rozsudku tak, že se tento návrh zamítá. Zamítavý výrok je namístě pouze za situace, kdy soud k žádnému výchovnému opatření nepřistoupí.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 2098/2024, ze dne 12. 11. 2024)
Náhradní autorská odměna za mobilní telefony
Sama skutečnost, že vyhláška č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn, vyjímá v § 6 odst. 2 výrobky označené jako „mobilní telefony“ z okruhu přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, nevylučuje vznik práva na autorskou odměnu podle § 25 odst. 1 písm. b) autorského zákona v souvislosti s takovými výrobky, které při jejich obvyklém používání umožňují pořizování rozmnoženin záznamů děl pro osobní potřebu v souladu s § 30 odst. 2 autorského zákona nad rámec minimálního (zanedbatelného) rozsahu, v důsledku čehož je i újma způsobená autorům v souvislosti s takovým rozmnožováním nikoli minimální. Mezi výrobky, jež nejsou takto vyloučeny z rozsahu práva na autorskou odměnu, spadají zejména tzv. chytré mobilní telefony.
V souladu s tzv. eurokonformním výkladem tuzemské právní úpravy není pro vznik předmětného práva na autorskou odměnu rozhodující vícefunkčnost (či míra vícefunkčnosti) určitého výrobku, nýbrž již sama schopnost takového výrobku umožnit jeho uživatelům rozmnožování záznamů děl pro jejich osobní potřebu. Právo na autorskou odměnu proto není spojeno pouze s takovými výrobky označenými v § 6 odst. 2 vyhl. č. 488/2006 Sb. jako „mobilní telefony“, které při jejich obvyklém používání neumožňují pořizování rozmnoženin záznamů děl pro osobní potřebu nad rámec minimálního (zanedbatelného) rozsahu, a to bez ohledu, zda výrobek uvedený na trh je vybaven rovněž funkcí telefonování, což neplatí zejména pro tzv. chytré mobilní telefony.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1048/2023, ze dne 31. 10. 2024)