Zásah do osobnostních práv blíže neoznačeného jednotlivce

[žalovaný původce zásahu – škůdce – Andrej Babiš]

 

I. Tvrzení, že se někdo účastní politických akcí za úplatu, je závažným zásahem do cti dotčené osoby.

V rámci výměny politických názorů mohou být zveřejňovány jen takové převzaté difamující informace, jejichž šiřitel prokáže, že měl rozumné důvody spoléhat se na jejich pravdivost, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takových informací, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informací přístupné, a konečně že neměl důvod pochybovat o jejich pravdivosti. Zveřejnění takové informace nelze považovat za legitimní či rozumné i tehdy, pokud si šiřitel takové informace neověří její pravdivost dotazem u osoby, jíž se informační údaj týká, a nezveřejní její stanovisko, s výjimkou nemožnosti takového postupu, anebo tam kde tento postup zjevně nebyl nutný. Důležité pro posouzení legitimity zveřejnění informace je zkoumání motivu. Legitimitu nelze dovodit, pokud bylo zveřejnění dominantně motivováno touhou poškodit osobu, k níž se informace váže, a pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně a hrubě nedbale bez toho, aby si ověřil, zda informace je pravdivá, či nikoliv. U převzatého tvrzení je nutné rozlišovat zdroje, od nichž byla informace získána.

Natolik závažné tvrzení, že političtí odpůrci vyjadřují svůj protest za úplatu, je nutno shledat neopodstatněným, pokud se předmětné výroky opírají o nejasné vyjádření jiné osoby, jehož pravdivost nebyla ověřena. Žalovaný v posuzovaném případě svoji povinnost dostatečným způsobem si převzaté tvrzení ověřit nesplnil; to platí tím spíše, že žalovaný předmětné výroky pronášel v době, kdy zastával funkci předsedy vlády, tedy jako osoba, u níž lze předpokládat vyšší stupeň informovanosti a znalosti.

II. K tomu, aby určitý výrok byl způsobilý zasáhnout do cti a vážnosti konkrétní osoby, není třeba její jmenovité uvedení. Postačí, aby napadená osoba byla označena takovými znameními, jež jsou dostatečná, aby „totožnost uraženého mohla být vůbec stanovena”. Je-li tomu tak a vztahuje-li se urážka na jednu nebo více osob náležejících do ohraničeného okruhu, aniž by bylo z obsahu informace zjevné, která osoba nebo které osoby tohoto okruhu jsou vlastně míněny, projevuje se objektivní kritérium posouzení způsobilosti osobnostního zásahu v tom, že se ochrany může domáhat každá z takových osob, jež by mohla být třetími osobami považována za onu, k níž se informace vztahuje.

Žalobkyně odvozovala zásah do osobnostních práv od své příslušnosti ke skupině demonstrantů, kteří v den jednání o důvěře vládě protestovali před Poslaneckou sněmovnou. Jedná se sice o širší a nikterak formálně definovaný okruh osob, avšak natolik dostatečně místně i časově vymezený, aby výroky týkající se všech demonstrantů mohly být přičítány kterékoliv z těchto osob a kdokoliv z tohoto okruhu je mohl považovat za zásah do své osobnosti. Na tom nic nemění ani mírnější vyjádření žalovaného v jednom z rozhovorů, že ne všichni demonstranti jsou zaplacení. Pokud totiž dostatečně nekonkretizoval, které demonstranty tím míní a jak a podle čeho je rozlišuje, mohl kdokoliv z účastníků důvodně dovozovat, že výrok o zaplacených demonstrantech se vztahuje právě na něj, a běžný posluchač, který by znal identitu některého z účastníků, mohl stejně důvodně uzavřít, že výrok míří na něj. Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně nespadá do okruhu osob, k nimž výroky žalovaného směřovaly a jichž byly způsobilé se dotknout.

III. Ustálená judikatura v některých případech považuje za dostatečnou satisfakci, kterou si opatřil svým jednáním sám poškozený, například následným a jinak neakceptovatelným verbálním nebo i brachiálním útokem. V takovýchto případech je ovšem nutné porovnat míru dotčení osobnosti fyzické osoby s tím, do jaké míry byl nárok na satisfakci nahrazen případnou „svémocí“ poškozeného. Jinými slovy je nutné pečlivě zkoumat, zda satisfakce zjednaná samotným poškozeným byla ekvivalentní původnímu zásahu. V projednávané věci je nutné zohlednit především nerovné postavení obou účastníků.

Oprávněnost použití výrazových prostředků žalobkyní nebyla předmětem řízení, nicméně i kdyby následné kritické projevy žalobkyně byly již neoprávněné, stále by nekompenzovaly disproporci mezi postavením žalobkyně a žalovaného v mediálním prostoru. Ani případné vybočení z mezí přípustné kritiky nemusí automaticky znamenat, že si žalobkyně satisfakci obstarala sama.

IV. Žalovaný tedy zasáhl do osobnostních práv žalobkyně neoprávněně. Neprokázal pravdivost skutkových tvrzení, přičemž jeho výroky (ačkoliv směřovaly vůči skupině osob) byly dostatečně určité, aby mohly být vztaženy k osobě žalobkyně. Vzhledem k disproporci v postavení obou účastníků si navíc žalobkyně svými vystoupeními nezjednala satisfakci za neoprávněný zásah sama.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 231/2021, ze dne 14. 2. 2022)

 

 

Porušení povinnosti při sjednávání soukromého pojištění

 

Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě neupravovalo následky porušení pojistných podmínek po uzavření (případně po změně) pojistné smlouvy, nýbrž porušení povinností při sjednávání pojistné smlouvy (případně při její změně), tedy typicky porušení povinnosti odpovídat pravdivě na skutečnosti požadované pojistitelem (např. o zdravotním stavu, resp. anamnéze pojištěného, o charakteru a četnosti zejména rizikových aktivit apod.) v průběhu sjednávání podmínek pojištění. Odmítnutí podstoupit operaci na doporučení lékařů po vzniku pojistné události nepředstavuje porušení povinnosti při sjednávání soukromého pojištění.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 653/2021, ze dne 25. 2. 2022)