26 Cdo 731/2023 – rozsah přezkumu vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. / 28 Cdo 2635/2023 – právo na finanční náhradu podle § 15 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

By Robert Sobotkajudikatura

Rozsah přezkumu vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty

 

I. Má-li soud učinit závěr, jestli je nedoplatek či přeplatek z vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. splatný, nebo zda poskytovatel služeb splnil svou povinnost provést vyúčtování, musí posoudit, zda je vyúčtování řádné. Z úřední povinnosti však zkoumá zejména to, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování, zjišťuje tedy jen takové údaje, které jsou bez dalšího z vyúčtování patrné. Jinak správnost vyúčtování zkoumá (může zkoumat) jen na základě konkrétních tvrzení příjemce služeb. Nesouhlasí-li příjemce služeb s vyúčtováním služeb, musí své námitky (výhrady) vůči vyúčtování specifikovat (např. nesouhlas s použitým koeficientem použitým pro přepočet započitatelné podlahové plochy, údaje o podlahové ploše atd.), soud pak přezkoumá vyúčtování služeb i z pohledu těchto jeho konkrétních námitek.


Soud tak z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti; jinak je zkoumá jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb.


II. Nesprávnost vyúčtování služeb nezpůsobuje bez dalšího samotná skutečnost, že poskytovatel služeb neumožnil příjemci služeb seznámit se s podklady pro vyúčtování.


(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 731/2023, ze dne 17. 1. 2024)

 

 

Právo na finanční náhradu podle § 15 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)

 

Příjemcem finanční náhrady podle § 15 zákona č. 428/2012 Sb. je toliko registrovaná církev a náboženská společnost, která je uvedena ve výčtu § 15 odst. 2 tohoto zákona a neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vypořádání podle § 16 zákona.


Okruh dotčených církví a náboženských společností podle § 15 odst. 1, 2 zákona č. 428/2012 Sb. byl stanoven na základě kritéria existence zvláštního práva na „hospodářské zabezpečení“ dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2012, racionálně vystihujícím dosavadní vztah mezi státem a dotčenými církvemi na základě zákona č. 218/1949 Sb., který byl zákonem č. 428/2012 Sb. zrušen. Přiznání tohoto zvláštního práva na státní financování bylo podle úpravy účinné do 31. 12. 2012 závislé na podání návrhu ze strany církve či náboženské společnosti. Bylo proto (při splnění zákonných podmínek) v zásadě v dispozici registrovaných církví a náboženských společností, zda jim toto zvláštní právo bude přiznáno, neboť uvedená práva nenastupují ze zákona automaticky. Nelze tak hovořit o protiústavní diskriminaci církví, které o „hospodářské zabezpečení„ v minulosti neprojevily zájem, pokud takto pouze v důsledku vlastního rozhodnutí zůstaly mimo okruh oprávněných osob podle § 15 odst. 1 a § 17.


(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 2635/2023, ze dne 13. 12. 2023)