Úhrada zdravotních služeb poskytnutých při nedobrovolné hospitalizaci
I. Rozhodnutím podle § 78 z. ř. s. soud nenahrazuje souhlas člověka s jeho převzetím do zdravotnického zařízení; pouze konstatuje, že byly dány zákonné důvody pro převzetí člověka bez jeho souhlasu, popřípadě i přes jeho nesouhlas, a že tyto důvody nadále trvají. Jde tedy spíše o následnou soudní kontrolu zákonnosti zdravotní detence. Totéž lze dovodit, pokračuje-li soud v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu ve smyslu § 80 a násl. z. ř. s.
II. Byly-li zdravotní služby pacientovi bez zdravotního pojištění poskytnuty bez jeho souhlasu a proti jeho vůli, nezakládalo rozhodnutí o přípustnosti hospitalizace podle § 78 z. ř. s. podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2025 samo o sobě povinnost pacienta uhradit poskytovateli cenu těchto zdravotních služeb podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. [„Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen … c) uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem,“]. Tato povinnost byla v tehdejším znění zákona vázána na souhlas pacienta s poskytnutím zdravotních služeb, jakož i na jeho vědomí, že půjde o služby, jejichž cenu bude povinen uhradit.
III. Uvedený závěr platí pouze pro právní úpravu účinnou do 31. 12. 2025. Od 1. 1. 2026 ukládá § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., ve znění zákona č. 290/2025 Sb. [„Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen … c) uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem nebo které mu byly poskytnuty na základě § 48 odst. 3 i bez jeho souhlasu,“ / § 48 odst. (3) – „Poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e), jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.“ ], pacientovi povinnost uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění nejen tehdy, byly-li mu poskytnuty s jeho souhlasem, ale též tehdy, byly-li mu bez jeho souhlasu poskytnuty na základě § 48 odst. 3 téhož zákona.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2218/2025, ze dne 14. 5. 2026)