Převod odloučených lesních pozemků na oprávněné osoby

Ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona [č. 289/1995 Sb. – „Právnická osoba, které je svěřeno nakládání se státními lesy, na základě písemné smlouvy uzavřené podle zvláštních právních předpisů převádí pozemky oprávněné osobě podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; k takovému převodu však mohou být použity jen odloučené lesní pozemky podle odstavce 4. … (4) Odloučenými lesními pozemky jsou pozemky, které jsou vklíněné mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu, nebo jsou to samostatné lesní pozemky obklopené pozemky, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, za předpokladu, že takový pozemek při výměře do 1 ha je vzdálen od komplexu státních lesů více než 100 m, při výměře do 5 ha více než 500 m a při výměře do 10 ha více než 1 000 m; za odloučené lesní pozemky se považují rovněž lesní pozemky do celkové výměry 10 ha oddělené od komplexu státních lesů vodními toky, dálnicemi, silnicemi dálničního typu, přehradami, letišti se zpevněnými plochami nebo jinými pozemkovými pruhy, které znemožňují jejich přímé spojení s komplexem státních lesů při lesní dopravě. Vzdáleností se rozumí nejkratší z mapy zjištěná vzdálenost mezi hranicí komplexu státních lesů a k převodu navrženého odloučeného lesního pozemku. Komplexem státních lesů se rozumí souvislé pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře větší než 10 ha.“] ve spojení s § 11 odst. 2 zákona o půdě [č. 229/1991 Sb. – „V případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. června 1991 a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.“] umožňuje převod (odloučených) lesních pozemků na oprávněné osoby.

Podmínkou pro aplikaci ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona ve spojení s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě není existence výslovného zákonného zmocnění umožňujícího uzavření smlouvy mezi Lesy České republiky, s. p. a Státním pozemkovým úřadem ve smyslu označeného ustanovení lesního zákona (viz ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016). Z hlediska účelu (jímž je uspokojení restitučního nároku) není možné činit rozdíl mezi naturální náhradou v podobě zemědělských a lesních pozemků. Nelze tudíž činit rozdíl ani mezi oprávněnými osobami podle jimi zvoleného charakteru náhrady co do rozsahu soudní ochrany proti liknavému a svévolnému postupu Státního pozemkového úřadu.

Jestliže tedy ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona předpokládá uzavření písemné smlouvy mezi Lesy České republiky, s. p. a Státním pozemkovým úřadem, na jejímž základě Lesy České republiky, s. p. převádí oprávněným osobám pozemky dle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě, je namístě uzavřít, že ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona ve spojení s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě zakotvuje právní rámec pro uzavření dané smlouvy.

Smlouva ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona má soukromoprávní povahu, neboť se jedná o smlouvu o převzetí soukromoprávní povinnosti – dluhu, který má stát vůči oprávněné osobě.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 2104/2024, ze dne 4. 9. 2024)