Vstup zástavního dlužníka do insolvence a žaloba z lepšího práva
I. Předpokladem účinného návrhu na změnu v osobě věřitele podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona není, aby původní věřitel vzal předtím přihlášku své pohledávky (v uhrazeném rozsahu) zpět. Úprava obsažená v § 184 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona má naopak bránit tomu, aby (plnému nebo částečnému) zpětvzetí přihlášky pohledávky (proto, že ji uspokojila některá z osob, od kterých mohl přihlášený věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) nebyly přiznány procesní účinky (aby účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení v dotčeném rozsahu nezanikla) dříve, než osoba, která plnila, projeví vůli podat (podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona) návrh na vstup do řízení místo věřitele (srov. i § 184 odst. 3 poslední větu insolvenčního zákona).
V rozsahu, v němž pohledávka osobního věřitele vůči insolvenční dlužnici v projednávané věci zanikla tím, že ji tomuto věřiteli (coby svému zástavnímu věřiteli) uhradil (byť nuceně) zástavní dlužník, osobní věřitel přestal být (hmotněprávně) věřitelem dlužnice. Částka, kterou z titulu procesního vztahu založeného přihláškou pohledávky v dotčeném rozsahu získal z majetkové podstaty dlužnice místo zástavního dlužníka, který ji potud dříve uhradil, tak je (může být) bezdůvodným obohacením původního věřitele na úkor věřitele nového (zástavního dlužníka).
II. Pro poměry insolvenční úpravy podle insolvenčního zákona se žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z majetkové podstaty (výtěžku jejího zpeněžení, jímž mohou být i splátky při oddlužení) vyplacena jeho pohledávka za (insolvenčním) dlužníkem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že pohledávka byla vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z majetkové podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky, a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží k ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z majetkové podstaty (z výtěžku jejího zpeněžení) bylo v insolvenčním řízení porušeno.
Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z majetkové podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Při žalobě z lepšího práva, která je uplatňována v souvislosti s insolvenčním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k výtěžku zpeněžení lepší právo třetí osoba, nebo ten, kdo byl uspokojen v insolvenčním řízení. Ještě jinak řečeno, žaloba z lepšího práva slouží k zajištění souladu způsobu rozvržení výtěžku zpeněžení s hmotněprávními vztahy.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 2114/2023, ze dne 30. 7. 2025)
Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu podle § 44 odst. (2) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyronání (ZKV)
„Jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle § 29 odst. 1. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví.“
I. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví.
Před tím, než konkursní soud postoupí věc k řešení soudu projednávajícímu dědictví, však v konkursním řízení musí učinit některé procesní úkony, konkrétně procesní úkony stanovené právě v § 44 odst. 2 ZKV. Především je zapotřebí, aby správce konkursní podstaty zpracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu; při jejím vyhotovení a předložení postupuje správce konkursní podstaty přiměřeně podle 29 odst. 1 ZKV (který se týká konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty). Konkursní soud musí podanou zprávu přezkoumat a rozhodnout o ní, přičemž opět postupuje přiměřeně podle § 29 ZKV (podle pravidel o schválení konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty); za zemřelého úpadce vstupují v této fázi konkursního řízení do řízení jeho známí dědicové, popřípadě stát (při odúmrti).
Po schválení zprávy soud zruší konkurs. Smrt úpadce tedy sama o sobě není důvodem pro zrušení konkursu. Musí k ní přistoupit ještě další právní skutečnosti, zejména schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu. Jde tedy o zvláštní („složený“) důvod zrušení konkursu.
II. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu (obdobně jako konečná zpráva):
[1] neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; to bude věcí soudu projednávajícího dědictví (při úmrtí v době od 1. ledna 2014 pozůstalost);
[2] má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení je k dispozici k rozdělení mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem);
[3] má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních sporů;
III. Při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu pak (obdobně jako při konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV) nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV; odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení této zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami, které odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit.
IV. Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení této zprávy, na rozpor zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není dotčeno ustanovením § 29 odst. 2 ZKV.
V. Při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV. Takový postup ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty. Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit zprávu o dosavadních výsledcích konkursu v jiném znění, než ve kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených)].
VI. Zprávu o dosavadních výsledcích konkursu podává (má podat) správce konkursní podstaty jako zprávu o stavu konkursního řízení (o výsledcích konkursu) ke dni smrti úpadce. Nelze vyloučit, že zpráva bude zahrnovat i údaje o některých dalších postupech či procesech uskutečněných správcem konkursní podstaty po úmrtí úpadce, to však může být dáno pouze v rozsahu nezbytně nutném k zachování hodnoty spravovaného majetku (např. u rychle se kazících věcí) do jeho předání správci dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, správci pozůstalosti nebo vykonavateli závěti). Od správce konkursní podstaty se po smrti úpadce již neočekává, že bude dále zpeněžovat majetek konkursní podstaty (bez nutnosti činit tak za účelem odvracení hrozící škody na majetku konkursní podstaty), nebo že (dokonce) bude sepisovat do konkursní podstaty zesnulého úpadce další majetek, který do ní doposud nebyl zahrnut. Správy majetku, který ke dni smrti úpadce (zůstavitele) nebyl zahrnut do konkursní podstaty, se bez ohledu na to, že konkursní soud dosud nezrušil konkurs, může bez obtíží ujmout správce dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, může tak učinit správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti).
VII. Nemůže-li konkursní řízení pokračovat v důsledku úpadcova úmrtí, pak je ovšem také právně bez významu, zda případně dosud nebyly pravomocně skončeny spory konkursem vyvolané; existence takových sporů nebrání přezkoumání zprávy ani jejímu skončení.
VIII. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu pak již podle tohoto zákonného označení má poskytnout přehled o tom, co se v konkursním řízení událo [z pohledu výsledků zjišťování a zpeněžování konkursní podstaty úpadce a z pohledu přihlašování (nebo uplatňování) a zjišťování pohledávek úpadcových věřitelů v konkursu] do smrti úpadce (nikoli o tom, co se stát mohlo nebo mělo).
IX. Případná pochybení správce konkursní podstaty úpadce (nebo některého z dalších, v konkursu dříve činných správců konkursní podstaty úpadce) se z logiky věci mohou ve zprávě o dosavadních výsledcích konkursu projevit jen při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty a při schvalování hotových výdajů správce konkursní podstaty, potažmo (coby důsledek zjištěných pochybení) ve snížení (nebo dokonce nepřiznání) konkursní odměny (srov. § 8 odst. 3 větu pátou ZKV).
Námitka, že příjmy konkursní podstaty mohly být vyšší (než ty, jichž bylo dosaženo zpeněžováním konkursní podstaty ke dni smrti úpadce), schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu zabránit nemůže; na určení skutečného stavu příjmů konkursní podstaty ke dni smrti úpadce taková námitka vliv nemá, když ani správce konkursní podstaty ani konkursní soud již nemohou z hlediska stavu příjmů zjednat nápravu.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 2771/2023, ze dne 30. 7. 2025)