II.ÚS 2611/23 – poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. / III.ÚS 1252/24 – neospravedlnitelné použití donucovacího prostředku / III.ÚS 3117/24 – odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem / I.ÚS 1392/24 – TH při zastupování poškozeného v adhezním řízení.

ÚS: Poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř.

 

Pokud odvolací soud po kasačním zásahu soudu dovolacího založí své navazující rozhodnutí ve věci pouze na nesprávném výkladu závěrů kasačního rozhodnutí bez toho, aby předtím účastníkům umožnil, za přiměřeného poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., na tyto závěry procesně reagovat, jedná se o zásah do práva na soudní ochranu.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2611/23 ze dne 9. 7. 2025)

 

 

ÚS: Neospravedlnitelné použití donucovacího prostředku

 

Jednání, které naplňuje znaky nelidského a ponižujícího zacházení, jehož dopustí vykonavatelé státní moci ve služebním poměru, nelze z hlediska případné trestní odpovědnosti ospravedlnit neznalostí právních předpisů, rozšířeností takového jednání nebo jeho tolerancí ze strany nadřízených orgánů.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1252/24, ze dne 10. 7. 2025)

 

 

ÚS: Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem

 

Povinností obecných soudů při posuzování zákonných náležitostí podání je vycházet z jejich (celého) obsahu, jak jim to v případě civilního řízení výslovně ukládá § 41 odst. 2 o. s. ř.


Klade-li soud důraz jen na určité systematické, logické nebo formulační nedostatky či nepřesnosti podání a ty pak přičítá k tíži účastníkovi řízení, ačkoli s ohledem na obsah podání vzatého jako celek se jako možné jeví i jiné řešení, v kterémžto případě lze považovat příslušnou procesní povinnost za splněnou, je nutno takový postup označit za tzv. přepjatý formalismus.


Ač nejsou dovolatelé (i přes povinné zastoupení advokátem) mnohdy schopni své požadavky formulovat jasně, stručně a výstižně a jejich pointa je z nestrukturovaného textu sotva seznatelná, neznamená to zároveň, že by bylo možné strukturálně nekvalitní text odmítnout bez dalšího, jsou-li z celkového jeho obsahu záměr a vůle dovolatele patrné a zákonným požadavkům podřaditelné.


Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na přístup k soudu, odmítl-li bez dalšího dovolání jako vadné z důvodu alternativně vymezených předpokladů přípustnosti, přestože tak stěžovatelka učinila vědomě, na tuto skutečnost v dovolání výslovně upozornila a vysvětlila, proč je kombinace (obvykle se vylučujících) alternativ v jejím případě akceptovatelná a ve vztahu k jakým aspektům předložené otázky považuje ten který předpoklad přípustnosti za naplněný.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3117/24, ze dne 18. 7. 2025)

 

 

ÚS: Tarifní hodnota při zastupování poškozeného v adhezním řízení

 

Ústavní soud nespatřuje legitimní důvod, aby při zastupování poškozeného v adhezním řízení s totožným soukromoprávním nárokem byla tarifní hodnota za úkon právní služby jiná než v občanskoprávním řízení.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1392/24, ze dne 23. 7. 2025)