Žaloba na určení pořadí pohledávky podle § 203a insolvenčního zákona
Jiný, než insolvenční soud nemůže posuzovat (určovat) pořadí pohledávky v insolvenčním řízení (ani jako otázku předběžnou). V případech, kdy je mezi věřitelem a osobou s dispozičními oprávněními veden jak spor o existenci (důvodnost, resp. „pravost„), případně výši pohledávky za majetkovou podstatou (na základě žaloby o zaplacení pohledávky podané u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka), tak spor o pořadí takové pohledávky (spor o to, zda jde o některou z pohledávek taxativně vypočtených v § 168 insolvenčního zákona) na základě incidenční žaloby podané u insolvenčního soudu, může být výsledek sporu o zaplacení pohledávky závislý na výsledku sporu o určení pořadí pohledávky; proto je důvod přerušit řízení o zaplacení pohledávky podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do skončení incidenčního sporu o pořadí této pohledávky. Vyzní-li výsledek incidenčního sporu o pořadí pohledávky tak, že jde o přihlášenou pohledávku (§ 203a odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona), bude okolnost, že věřitel se žalobou podanou u obecného soudu po rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhal splnění (zaplacení) přihlášené pohledávky, důvodem k zastavení řízení o takové žalobě (srov. § 140c insolvenčního zákona, ve spojení s § 141a insolvenčního zákona).
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 2886/2024, ze dne 30. 12. 2024)
K rozsahu převáděných práv a povinností člena bytového družstva
I. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, označovaná též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který může být předmětem právních úkonů zásadně pouze jako celek, nikoliv některá jeho (dílčí) část či jednotlivé právo (povinnost). Není přitom pochyb o tom, že členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle § 229 a § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Převede-li člen družstva členská práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru na jinou osobu, stává se tato osoba členem družstva se všemi právy a povinnostmi, které příslušejí každému členu.
2) Individuální práva a povinnosti člena družstva vztahující se ke konkrétnímu bytu jsou souhrnem subjektivních práv a povinností převodce (dosavadního člena družstva), která vyplývají nejen ze stanov, ale v případě tzv. bydlícího člena především též z nájemní smlouvy uzavřené mezi převodcem (původním nájemcem bytu).
3) Družstevním bytem se rozumí byt, který družstvo pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání svým členům. Bytovým družstvem je přitom každé družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, a to zejména tím, že svým členům pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání byty nebo jiné místnosti, nebytové prostory. Bytovým družstvem je nejen družstvo, které má zajišťování bytových potřeb uvedeno ve svém předmětu podnikání (činnosti), ale i takové družstvo, jež bytové potřeby svých členů skutečně zajišťuje. Právní skutečností rozhodnou pro změnu konkrétního bytu na byt družstevní, je nabytí vlastnického práva bytového družstva k domu, v němž se byt nachází.
Uvedené závěry se obdobně prosadí i za stávající právní úpravy pojetí družstevního podílu (§ 31 a § 595 odst. 1 z. o. k).
II. Ze skutkových zjištění v projednávané věci plyne, že žalovaný byl založen jako bytové družstvo za účelem nabytí vlastnického práva k domu a k zajištění bytových potřeb svých členů, že Š. M. byla zakládající členkou družstva, že byt v domě ve vlastnictví družstva jí družstvo jako své člence poskytlo do nájmu dne 31. 8. 2011 a že platby, které žalobce a jeho právní předchůdkyně Š. M. družstvu poskytovali, byly plněním člena družstva (nájemce bytu) družstvu jako „splátky úvěru“.
Poskytlo-li družstvo své člence Š. M. do nájmu byt, který je v budově v jeho vlastnictví, a platby, jež družstvo od Š. M. a žalobce jako jejího právního nástupce obdrželo, byly „splátkami úvěru„ poskytnutého družstvu a použitého na koupi domu, v němž se byt nachází, Nejvyšší soud nepochybuje (přestože toto peněžité plnění člena družstva není ve stanovách přesně upraveno jako další členský vklad), že se jedná o plnění ve smyslu § 729 odst. 1 z. .o. .k., jímž se člen družstva a jeho právní předchůdkyně na pořízení bytu podíleli. Byt, k němuž se vztahují konkrétní práva a povinnosti žalobce (dříve jeho právní předchůdkyně), tak lze i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 označit za byt družstevní.
V poměrech projednávané věci to znamená, že právo Š. M. „na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu (jehož je nájemcem)“ sice není součástí práv nájemce spojených s užíváním družstevního bytu, ale je individuálním právem člena družstva (nájemce družstevního bytu) vztahujícím se ke konkrétnímu bytu, které vyplývá z jeho členství a má základ ve stanovách. Lze tak uzavřít, že právo Š. M. „na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu (jehož je nájemcem)“, které upravují stanovy družstva, bylo na žalobce jako nedílná součást družstevního podílu Š. M. převedeno smlouvou o převodu podílu v souladu s § 736 z. o. k.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 3264/2024, ze dne 11. 12. 2024)