Pohledávka státu z titulu odvodu za trvalé odnětí půdy ze ZPF

I. Pohledávka státu z titulu odvodu za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu („ZPF„) vzniká až realizací samotného záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy, nikoli již vydáním tohoto souhlasu (v němž je výše odvodů stanovena pouze orientačně) nebo až vydáním rozhodnutí o výši odvodů. V důsledku rozhodnutí o výši odvodů pohledávka na odvod za trvalé odnětí ze ZPF nevznikne, pouze se stane splatnou.

II. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi při posuzování pohledávek za majetkovou podstatou, které mají povahu daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění podle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, již opakovaně vysvětlil, že v obecném slova smyslu lze daní rozumět zákonem stanovenou povinnou platbu bez nároku na protiplnění, jednostranně odváděnou do veřejného rozpočtu, jejímž prostřednictvím příjemce daně (stát) následně (po výběru) naplňuje svoji funkci. Pojem daň vymezuje ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu, jde však o vymezení použitelné pro účely daňového řádu. Jen z toho, že jde o peněžité plnění (veřejnoprávní pohledávku), při jehož správě se postupuje podle daňového řádu, nebude vždy možné usuzovat, že jde o „daň“ ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona.

Při výkladu pojmu „daň„ pro účely insolvenčního zákona bude převládat především materiální pojetí té které veřejnoprávní pohledávky, jež by mělo zohlednit i to, jak ji charakterizuje relevantní „daňová„ judikatura, případně literatura. Dostatečnou korekcí toho, aby nedocházelo k významným odchylkám ve výkladu těchto pojmů pro potřeby insolvenční úpravy, je klauzule o „jiných obdobných peněžitých plněních“ (jako jsou „daně“ a „poplatky“) v § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona. Pro zodpovězení otázky, zda odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF lze v poměrech insolvenčního zákona považovat ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona za peněžité plnění „obdobné dani„, tak bude (v intencích judikatorních závěrů) nezbytné nejprve posoudit především materiální povahu této pohledávky. Jestliže tak odvolací soud dosud neučinil, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 176/2023, ze dne 30. 9. 2025)