Posouzení včasnosti žaloby pro zmatečnost
I. Usnesení (výrok usnesení), jímž insolvenční soud odmítne (zčásti odmítne) žalobu pro zmatečnost (podle § 43 odst. 2 o. s. ř.), je usnesením, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé. Na základě podaného odvolání je proto odvolací soud může přezkoumat jen v rovině posouzení otázky, zda byl důvod odmítnout žalobu pro zmatečnost. Řešení otázek, které mohou odůvodnit zamítnutí žaloby pro zmatečnost, nemá v řízení o odvolání proti takovému usnesení význam (je právně bezcenné, jelikož úprava obsažená v § 212a odst. 6 o. s. ř. odvolacímu soudu nedovoluje ukončit odvolací přezkum rozhodnutím o zamítnutí žaloby pro zmatečnost). Jakékoli úvahy odvolacího soudu o věcné důvodnosti žaloby (např. o její opožděnosti), které by jinak vedly k jejímu zamítnutí, jsou právně bezvýznamným obiter dictum.
II. Požadavek na vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba pro zmatečnost je podávána včas (§ 232 odst. 1 o. s. ř.), v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 234 o. s. ř. Jelikož v projednávané věci žalobce uvedl (doplnil) konkrétní skutečnosti, které (podle něj) svědčí o tom, že je žaloba podána včas, je požadavek na vylíčení skutečností svědčících o včasnosti žaloby pro zmatečnost splněn. Důvod odmítnout žalobu pro zmatečnost v dotčené části pro absenci takového údaje tedy dán nebyl. To samo o sobě neznamená (nemusí znamenat), že žaloba pro zmatečnost skutečně včasná je; posouzení právní argumentace žalobce však patří do fáze věcného projednání žaloby.
III. Pro případ, že se soudy budou v další fázi řízení zabývat včasností žaloby pro zmatečnost z hlediska běhu subjektivní promlčecí lhůty k jejímu podání, nepřehlédnou ani úpravu obsaženou v § 96 odst. 2 insolvenčního zákona [„V řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení se nepoužije § 235 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci.“] (jež má přednost před úpravou obsaženou v § 235 odst. 2 o. s. ř. [„Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání, nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.“]).
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 68/2025, ze dne 29. 5. 2025)