Mezinárodní příslušnost ve věci posuzování obsahu webových stránek

Čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis sice dopadá jak na žaloby o náhradu újmy, tak na žaloby na zdržení se jednání, nicméně návrh domáhající se opravy a odstranění údajů na internetových stránkách nelze předložit u soudů každého členského státu, na jehož území jsou informace zveřejněné na internetu přístupné. Vzhledem k všudypřítomné povaze obsahu umístěnému na internetu a k tomu, že rozsah jeho šíření je v zásadě univerzální, je návrh domáhající se opravy a odstranění údajů jediný a nerozdělitelný a může být předložen pouze u soudu, který je příslušný pro rozhodování o celém nároku ve věci náhrady újmy. Takovým soudem je soud členského státu, v němž je usazen vydavatel poškozujícího obsahu, nebo státu, v němž má poškozená osoba centrum svých zájmů.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 2808/2021, ze dne 18. 2. 2022)

Překážka litispendence podle článku 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Otázku totožnosti stran ve smyslu čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis je třeba vykládat autonomně, s přihlédnutím k cíli čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis, kterým je předcházet vzájemně neslučitelným rozhodnutím vydaných soudy jednotlivých členských států Evropské unie. Již proto není možné pojem „tytéž strany“ poměřovat národní procesní úpravou.

Pro účely aplikace čl. 29 nařízení Brusel I bis mohou být za tutéž stranu považovány i osoby různé, jestliže je jejich zájem ve věci totožný a neoddělitelný. Dle SDEU pojistitel a jím pojištěný budou považováni za tutéž stranu tam, kde jsou jejich zájmy totožné do té míry, že rozsudek vydaný proti jednomu z nich by měl – z hlediska komunitárního práva – účinky res iudicatae i vůči druhému. Typicky tak bude dána překážka litispendence tam, kde v jednom řízení bude žalována osoba škůdce pojišťovnou poškozeného, na niž v důsledku výplaty pojistného plnění přešel nárok poškozeného na náhradu škody, a ve druhém řízení bude žalovat škůdce poškozeného a domáhat se určení, že za škodu neodpovídá.

Je na národních soudech, aby při posuzování podmínky totožnosti stran ve smyslu čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis pečlivě zhodnotily i totožnost a neoddělitelnost zájmů osob, které mohou být považovány za tutéž stranu, a to zcela bez ohledu na to, jak je pojem „totožnosti stran“ definován v právním řádu rozhodujícího soudu.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 2808/2021, ze dne 18. 2. 2022)

Robert Sobotka