Přiměřenost stornopoplatku sjednaného ve smlouvě o ubytování

 

I. Pro posouzení, zda smlouva obsahuje ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je významné, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.

II. Ustanovení § 2330 odst. 2 o. z. zakládá – pro případ předčasného ukončení smlouvy výpovědí ubytovaným – právo ubytovatele na náhradu škody, prokáže-li, že nemohl zabránit škodě, která mu vznikla předčasným zrušením ubytování ze strany ubytovaného.

V projednávané věci se strany od této dispozitivní úpravy odchýlily tím, že pro případ dřívějšího ukončení smlouvy sjednaly odstupné (stornopoplatek) v konkrétní výši. Jde o ujednání, které stanoví povinnost zaplatit cenu za ubytování, resp. její určitou část bez ohledu na to, zda ubytovatel mohl škodě zabránit. Odstupné je smluvní nástroj umožňující zánik závazku zaplacením odstupného. Jde o právo zaplatit určitý obnos a tím závazek zrušit. Funkčně jde o realizaci práva úplatně se vyvázat ze závazku jako o alternativu k možnosti setrvat v něm a naplnit jeho účel splněním; nejde o plnění povinnosti poskytnout odstupné. Oproti odstoupení od smlouvy je právo způsobit zánik závazku spojeno s poskytnutím úplaty, nikoliv s porušením smlouvy či jiným předvídaným důvodem. Úplatná povaha odlišuje poskytnutí odstupného jako možnosti jednostranného zrušení závazku od výpovědi.

Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že strany ve spotřebitelském vztahu se mohou od dispozitivního ustanovení zákona odchýlit tím, že si odlišně upraví vzájemná práva a povinnosti. Ujednání o stornopoplatcích pro případ zrušení ubytování jsou v daném segmentu poskytování služeb obvyklá. Nesprávnost právního posouzení věci však dovolací soud spatřuje v tom, že odvolací soud se při posouzení přiměřenosti dotyčného ujednání o stornopoplatku nezabýval přiměřeností jeho výše. Tím, zda se s ohledem na sjednanou výši stornopoplatku (i se zřetelem k tomu, že ubytovatel není povinen prokazovat, že nemohl zabránit škodě) nejedná o ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, se odvolací soud nezabýval, v důsledku čehož je právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 30/2024, ze dne 20. 11. 2024)

 

 

Nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti učitele

 

I. Týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti lze rozvrhnout i nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, aby nebyl překročen průměrný stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti za období nejdéle 5 po sobě následujících měsíců. Nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti může ředitel školy provést i v rámci rovnoměrného rozvržení jeho celkové týdenní pracovní doby, uvedené ustanovení dává řediteli školy kompetenci v jednotlivých týdnech měnit vzájemný poměr dvou částí pracovní doby pedagogického pracovníka, přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících. Délka období (jedná se o vyrovnávací období), za něž musí průměrný týdenní počet hodin přímé pedagogické činnosti odpovídat stanovenému rozsahu, nesmí být delší než pět měsíců. V případě využití uvedeného ustanovení je třeba stanovit nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti důsledně a jednoznačně na jednotlivé týdny, nelze počítat skutečně odučené hodiny za jednotlivé týdny, a tím stanovovat jejich průměrný týdenní počet, zejména s ohledem na stanovení nároku na proplacení příplatku za přímou pedagogickou činnost vykonanou nad stanovený rozsah – tzv. přespočetné hodiny.

II. Pravidelné tzv. přespočetné hodiny nařízené ředitelem (nebo po dohodě s pedagogickým pracovníkem) vyznačí ředitel v rozvrhu hodin přímé pedagogické činnosti v rámci stanovených pracovních směn. Pokud budou tyto vyznačené hodiny skutečně odučeny, bude pedagogickému pracovníkovi příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah proplacen, a to i v případě, že po zbývající dobu v pracovním týdnu neodpracoval všechny hodiny přímé pedagogické činnosti ze základního rozsahu z důvodů uvedených v § 348 odst. 1 zák. práce, tedy v době, která se posuzuje jako výkon práce.

III. Rozvržení celkové týdenní pracovní doby a stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti každému pedagogickému pracovníkovi (i stanovení pevných tzv. přespočetných hodin) je postaveno na týdenních intervalech a provádí je ředitel školy nebo školského zařízení na období školního vyučování nebo pololetí školního vyučování. Nedílnou součástí rozvrhu pracovní doby pedagogického pracovníka do směn musí být vedle rozvrhu přímé pedagogické činnosti také rozvržení prací souvisejících s touto činností (především v případě nerovnoměrně rozvržené přímé pedagogické činnosti). Ředitel školy může vždy (v závislosti na potřebách školy) změnit písemný rozvrh týdenní pracovní doby pedagogickému pracovníkovi (včetně doby přímé pedagogické činnosti, a to i při nerovnoměrném rozvržení jejího rozsahu) pouze do budoucna (tedy i na dobu ohlášené nepřítomnosti pedagogického pracovníka např. z důvodu ošetření u lékaře nebo dovolené), ale jen za podmínek ustanovení § 84 zák. práce, tj. seznámení pedagogického pracovníka se změnou nejpozději 2 týdny předem, pokud se zaměstnavatel nedohodne s pedagogickým pracovníkem na jiné době seznámení. Je-li s pedagogickým pracovníkem (veřejných škol) dohodnuta jiná doba k jeho seznámení s rozvržením pracovní doby do směn, změny v rozvržení přímé pedagogické činnosti oznámí ředitel školy nebo školského zařízení pedagogickému pracovníkovi v dohodnuté době, zpravidla nejpozději však 3 dny předem. Pedagogický pracovník má právo na oznámení rozvržení jeho pracovní doby předem, před započetím práce, s ohledem na rozvržení pracovní doby na týdny (a teprve poté do směn) je nutné výše uvedené oznámení změn sdělit pedagogickému pracovníkovi nejpozději na konci předchozího pracovního týdne. Nelze proto provádět změnu rozvrhu uprostřed pracovního týdne, např. z důvodu onemocnění nebo návštěvy lékaře.

IV. Pakliže v projednávané věci nedošlo mezi zaměstnavatelkou a zaměstnancem k dohodě o jiné době seznámení zaměstnance se změnou rozvrhu týdenní pracovní doby (výkonu přímé pedagogické činnosti) a zaměstnavatelka neseznámila zaměstnance se změnami rozvrhu ohledně jeho hodin přímé pedagogické činnosti nejpozději 2 týdny předem, nemohly být (následné) změny rozvrhu týkající se doby jeho ohlášené nepřítomnosti účinné, a uplatní se postup podle ustanovení § 23 odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících (za přímou pedagogickou činnost nad rozsah hodin stanovený ředitelem školy se považuje vykonaná přímá pedagogická činnost i v případě, že pedagogický pracovník nesplnil ředitelem stanovený týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti vyplývající z týdenního rozvrhu přímé pedagogické činnosti, protože v době, která se posuzuje jako výkon práce, přímou pedagogickou činnost nevykonával). Zaměstnavatelka tak nesprávně prováděla úpravy v rozvržení pracovní doby se zpětnou platností (účinností), na konci období „po 3 měsících“ prováděla „zápočet“ odučených a neodučených hodin v tomto uplynulém období a podle tohoto vzájemného započítávání teprve rozhodla o vzniku nároku na příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah (tzv. přespočetné hodiny).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 2964/2023, ze dne 11. 11. 2024)