ÚS: Rozhodování soudu o bydlišti dítěte

Při rozhodování o bydlišti dítěte je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak (na základě jakých kritérií) k takovému závěru soud dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy (viz již např. nález sp. zn. IV. ÚS 2206/23 ze dne 8. ledna 2024), včetně práv každého z rodičů. Při rozhodování o bydlišti dítěte je nutné poměřovat vhodnost přesunu bydliště z aktuálního místa obvyklého pobytu do určovaného místa. Soud musí posoudit kritéria, která se s místem, jež je těžištěm života dítěte, pojí. Významný je mimo jiné i věk dítěte i způsob výkonu rodičovských práv nerezidentním (primárně nepečujícím) rodičem. Čím déle dítě pobývá v konkrétním místě bydliště, tím silnější musí být důvody pro změnu. Čím méně nerezidentní (primárně nepečující) rodič o své vůli fakticky vykonává rodičovská práva, tím slabší je důvod pro jím požadovanou změnu bydliště dítěte. Nerespektováním těchto zásad může soud zasáhnout do práva rodiče na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 3446/24, ze dne 19. 3. 2025

ÚS: Diskriminace při rozhodování o výživném mezi manžely

I. Zákonný požadavek zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně života manželů (§ 697 občanského zákoníku) je projevem ústavního principu rovnosti mezi manžely (čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod), resp. obecnějšího principu rovnosti mezi mužem a ženou (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Civilní soudy musí tento princip důsledně dbát a promítnout jej do rozhodování o výživném mezi manžely.

II. Rozhodování o výživném mezi manžely (§ 697 občanského zákoníku) je komplexním úkolem, který vyžaduje posouzení celkového životního standardu u obou manželů, jejich vzájemné porovnání a vyhodnocení. Zaměří-li civilní soud svoji jen na majetkovou situaci oprávněného manžela či manželky, je jeho rozhodnutí o výživném mezi manžely neúplné, a tedy nepřezkoumatelné.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2691/24, ze dne 12. 3. 2025)

ÚS: Přiznání odměny ustanoveného advokáta

Obecné soudy musí šetřit podstatu a smysl základních práv a volit takový výklad zákona, který minimalizuje zásah do stěžovatelova práva na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jsou proto povinny vzít za podklad svého rozhodnutí podle § 151 odst. 2 a 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podání stěžovatele (státem ustanoveného obhájce), které nárok na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za úkony právní služby vymezuje toliko odkazem na procesní spis (v němž vyúčtování těchto úkonů není obsaženo), bylo-li uplatněno ve lhůtě podle § 151 odst. 2 trestního řádu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1831/24, ze dne 19. 3. 2025)