ÚS: Změna poměrů a rozložení péče o dítě
Má-li soud za to, že poměry nezletilého dítěte se změnily natolik zásadně, že je třeba změnit rozložení péče každého z rodičů, musí zároveň závěr o tom, v jakém poměru bude každý z rodičů pečovat (zda v časově souměrném či časově vychýleném ve prospěch jednoho z rodičů), podepřít konkrétními důvody, proč je takové rozložení péče za specifických okolností věci vhodné a v nejlepším zájmu dítěte. Neučiní-li takto individualizované posouzení konkrétní rodinné situace a vyjde toliko z mechanicky a nepřiléhavě použitých obecných postulátů plynoucích z vývojové psychologie dítěte, dopustí se libovůle a poruší tím právo rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2469/25, ze dne 30. 9. 2025)
ÚS: Žádost o vymezení chráněného pracovního místa
V ústavní rovině obstojí názor Nejvyššího soudu, že posouzení důvodnosti žádosti o vymezení chráněného pracovního místa je věcí správních orgánů, že přezkum jejich rozhodnutí je věcí správních soudů a že jejich úvahu nelze nahrazovat rozhodnutím civilního soudu v odškodňovacím řízení, není-li na vyhovění žádosti dán (bez potřeby správního uvážení) právní nárok. Správním soudem deklarovaný nezákonný zásah spočívající v neuzavření veřejnoprávní smlouvy představuje nesprávný úřední postup. Zamítnou-li soudy v občanskoprávní řízení žalobu na náhradu újmy, která žalobci měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v neuzavření veřejnoprávní smlouvy, v situaci, kdy rozsudek správního soudu konstatující nezákonný zásah byl zrušen a řízení před správními soudy dosud probíhá, jde o rozhodnutí pouze tzv. pro tentokrát. Po skončení řízení ve správní linii musí mít žalobce možnost (v závislosti na výsledku řízení) domáhat se odškodnění za případně zjištěný nesprávný úřední postup.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1308/25, ze dne 30. 9. 2025)
ÚS: Odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 262 trestného řádu
K odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 262 trestního řádu lze přistoupit pouze v případě vysoké míry pravděpodobnosti, že soudce nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. Pokud k odejmutí dojde z důvodu prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů a z něho plynoucích závěrů o skutkových zjištěních, jedná se o porušení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základní práv a svobod).
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 210/25, ze dne 9. 10. 2025)