ÚS: Změna rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření
I. Odvolací soud může výjimečně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na předběžné opatření pouze tehdy, předloží-li zvláštní a konkrétní odůvodnění, proč nebylo možné postupovat standardně zrušením rozhodnutí a vrácením věci soudu prvního stupně; absence takového zvláštního odůvodnění zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principu rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Změna zamítavého rozhodnutí o předběžném opatření odvolacím soudem bez doručení odvolání protistraně k vyjádření je ústavně přípustná jen tehdy, pokud by doručení mohlo reálně ohrozit nebo zmařit účel předběžného opatření; neexistují-li takové okolnosti, může nezaslání odvolání porušit právo účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 3143/25, ze dne 7. 1. 2026)
ÚS: Odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 149 odst. (5) trestního řádu
K odejmutí věci rozhodujícímu soudci podle § 149 odst. 5 trestního řádu [„Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.“] lze přistoupit pouze v případě vysoké míry pravděpodobnosti, že soudce nebude schopen ukončit řízení způsobem, který by mohl stížnostní soud aprobovat. Pokud k odejmutí dojde z důvodu prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů a z něho plynoucích závěrů o skutkových zjištěních, jedná se o porušení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základní práv a svobod).
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2313/25, ze dne 18. 12. 2025)
ÚS: Pochybení soudu ve výpočtu délky náhradního trestu
Výrok usnesení soudu podle § 344 trestního řádu [„(1) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu mimo veřejné zasedání; před rozhodnutím umožní odsouzenému, aby se k věci vyjádřil. Ve veřejném zasedání rozhodne tehdy, pokud o to odsouzený výslovně požádá. … (2) Odsouzený může odvrátit výkon trestu odnětí svobody, na který byl přeměněn peněžitý trest nebo jeho zbytek, tím, že peněžitý trest nebo jeho část zaplatí; o zaplacení peněžitého trestu nebo jeho části informuje soud. Předseda senátu neprodleně poté, co se hodnověrně dozví, že po přeměně peněžitého trestu byla zaplacena alespoň částka odpovídající jedné denní sazbě, rozhodne o tom, jakou část přeměněného trestu odnětí svobody je třeba vykonat, pokud nedošlo k zaplacení celého peněžitého trestu. … (3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.“] zakládá legitimní očekávání odsouzeného ohledně délky vykonávaného trestu odnětí svobody. Vadu takového výroku je nutné napravit v souladu se zákonem a nelze jej při dalším rozhodování bez dalšího ignorovat.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2526/24, ze dne 17. 12. 2025)