ÚS: Rozhodování o péči o dítě po novele č. 268/2025 Sb.
Primárním hlediskem při rozhodování soudu o rozložení péče o nezletilé dítě má být jeho nejlepší zájem. Byť má soud zvažovat všechny varianty rozložení péče, tedy i možnost rovnoměrného rozložení, nejde nutně o nějakou „startovací pozici“ (či „defaultní nastavení“). Tou je vždy posuzování a zjišťování nejlepšího zájmu dítěte. Tyto závěry judikatury Ústavního soudu, stejně jako vymezení a jednotlivá kritéria konceptu nejlepšího zájmu dítěte, jsou nadále použitelné i po změně právní úpravy účinné od 1. ledna 2026, jak byla provedena zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 3718/25, ze dne 30. 3. 2026)
ÚS: Společenská škodlivost jako podmínka trestní odpovědnosti
I. V ústavním principu subsidiarity trestní represe se odráží ústavní princip proporcionality. Ústavní princip subsidiarity trestní represe včetně požadavku na posouzení společenské škodlivosti činu je ústavním předpokladem pro použití trestního práva, resp. pro vznik trestní odpovědnosti. Tam, kde lze užít jiných, mírnějších nástrojů, užijí se přednostně před nástroji trestního práva.
II. Ukazují-li zvláštní okolnosti případu na nepatrnou či nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů ji zkoumat. Při posouzení míry společenské škodlivosti je třeba čin zasadit do širších okolností případu a zohlednit všechny zvláštní okolnosti, které škodlivost činu zeslabují. Jen tak lze řádně vyhodnotit, zda čin byl či nebyl společensky škodlivý.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 455/26, ze dne 25. 3. 2026)
ÚS: Vyloučení povinnosti provozovatele dopravy k náhradě škody
V případě, kdy byla škoda způsobena zvláštní povahou provozu (§ 2927 odst. 1 občanského zákoníku), lze zcela vyloučit povinnost provozovatele dopravy k náhradě škody (újmy) z důvodu spoluúčasti poškozeného (§ 2918 občanského zákoníku) pouze tehdy, existuje-li na straně poškozeného mimořádně silné zavinění, a zároveň, nejsou-li na straně škůdce dány žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost provozu nad základní míru ohrožení. Pokud obecné soudy rozhodnou o úplném vyloučení náhrady škody (újmy) poškozenému, aniž by vzaly v úvahu odlišnou povahu kritérií pro přičtení odpovědnosti provozovateli dopravy (objektivní odpovědnost) a poškozenému (zavinění), a niž by svůj závěr náležitě a přesvědčivě odůvodnily, dopustí se nepřípustného porušení práva poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1948/25, ze dne 26. 3. 2026)