Zpeněžení majetkové podstaty zástupcem insolvenčního správce
I. Při zpeněžování majetku z majetkové podstaty není vyloučeno, aby byl insolvenční správce zastoupen. O nezastupitelné procesní úkony nebo o nezastupitelná právní jednání insolvenčního správce jde zásadně jen tehdy, jestliže tak určuje pro daný procesní úkon nebo pro dané právní jednání insolvenční zákon. Typově se tak děje tehdy, jestliže insolvenční zákon zdůrazňuje „nezbytnost„ účasti insolvenčního správce při daném procesním úkonu nebo při daném právním jednání. V těch případech, v nichž se „nezastupitelnost“ při procesních úkonech a právních jednáních, o nichž se předpokládá, že je insolvenční správce bude činit zásadně osobně, nepodává z insolvenčního zákona, nebude takové zastoupení odporovat povaze insolvenční správy majetku, půjde-li o zastoupení při jednotlivém procesním úkonu nebo při jednotlivém právním jednání a bude-li zástupce (zmocněnec) insolvenčním správcem pečlivě vybrán a vybaven dostatečnými pokyny.
II. O zpeněžení v režimu insolvenčního zákona prodejem majetku mimo dražbu podle § 286 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona zásadně jde (může jít) jen v případě, že zpeněžení provádí (osobně) insolvenční správce, popřípadě jeho zástupce, který k tomu byl zmocněn.
III. Vystupuje-li převodce jako ten, koho ke zcizení věci opravňuje právní jednání osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, ač mu takové oprávnění ve skutečnosti uděleno nebylo, nelze tento nedostatek zhojit podle § 1109 o. z. [„Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo … a) ve veřejné dražbě, … b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, … c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, … d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, … e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo … f) při obchodu na komoditní burze.“], ale jen za přísnějších podmínek § 444 o. z. [„(1) Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. … (2) Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla.“] per analogiam. Za splnění podmínek § 444 odst. 1 o. z. by kupní smlouva zavazovala insolvenčního správce, který by se nemohl dovolat nedostatku zmocnění; v takovém případě by šlo o insolvenční zpeněžování prodejem mimo dražbu, neboť insolvenčnímu správci by se přičítalo překročení zmocnění převodce.
Nešlo-li o insolvenční zpeněžení, tedy nešlo-li o případ podle § 444 o. z., ale nabyvatel uzavřel kupní smlouvu s osobou, které byly movité věci insolvenčním správcem svěřeny, lze uvažovat o nabytí vlastnického práva od neoprávněného za splnění podmínek § 1109 písm. c) o. z. Pro případnou aplikaci § 1109 písm. c) o. z. je nepodstatné, že namísto vlastníka movité věci (dlužníka) svěřil movité věci této osobě insolvenční správce jako osoba s plným dispozičním oprávněním k majetkové podstatě.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 3260/2023, ze dne 25. 3. 2026)
Výkaz stavu likvidity ve sporu o neúčinnost zvýhodňujícího právního jednání
Insolvenční zákon výslovně neupravuje vzájemný vztah vyvratitelné domněnky platební schopnosti dlužníka podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona a vyvratitelné domněnky úpadku podle § 241 odst. 2 insolvenčního zákona. Z logiky věci plyne, že žalovaný, proti němuž ve sporu o neúčinnost zvýhodňujícího právního jednání svědčí domněnka úpadku dlužníka podle § 241 odst. 2 insolvenčního zákona, nemůže tuto domněnku vyvrátit pouhou domněnkou platební schopnosti dlužníka podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona.
Účinky vyvrácení domněnky platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona má výkaz stavu likvidity sestavený podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona jen tehdy, je–li včas předložen dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek. Nebyl-li takto použit, může taková listina i ve sporu o neúčinnost právního jednání dlužníka podle § 241 insolvenčního zákona sloužit jen jako každý jiný důkaz o stavu majetku a závazků dlužníka; nelze jí však přiznat účinky domněnky platební schopnosti podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona. Hodnocení takového důkazu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 179/2023, ze dne 31. 3. 2026)