„Přednostní právo„ k rodinnému závodu nevytváří dědický titul
Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku [„(1) Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem, má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo. … (2) Má-li být rodinný závod zcizen, má k němu člen rodiny zúčastněný na jeho provozu předkupní právo, ledaže bylo ujednáno něco jiného. To platí i v případě, že má být zcizen spoluvlastnický podíl na rodinném závodu nebo že má být zcizena věc, která má podle své povahy a dosavadního určení provozu rodinného závodu trvale sloužit.“] nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.
Případ se týkal pozůstalosti po podnikateli, jehož zemědělský závod byl fakticky provozován širší rodinou. Někteří příbuzní – bratr, synovci a matka zůstavitele – tvrdili, že se dlouhodobě podíleli na chodu „rodinného závodu“, a uplatnili „přednostní právo„ k závodu podle § 704 občanského zákoníku, případně nárok na finanční vypořádání podílu, a proto usilovali o účastenství v pozůstalostním řízení.
Soudy nižších stupňů jejich účast odmítly. NS jejich dovolání zamítl a tento právní názor potvrdil. Stanovil, že dědit lze pouze na základě závěti, dědické smlouvy nebo ze zákona; ustanovení o rodinném závodu není čtvrtým dědickým titulem. Nejsou-li tedy osoby podílející se na provozu rodinného závodu zároveň dědici zůstavitele, mohou mít tyto osoby v pozůstalostním řízení pouze postavení věřitelů.
Osoby podílející se na rodinném závodu mají obligační (závazkové) nároky vůči vlastníkovi závodu, mohou tedy být věřiteli zůstavitele. Jako věřitelé mohou vstoupit do řízení pouze v konkrétních fázích (např. při soupisu majetku), a to jen tehdy, pokud prokážou existenci své pohledávky.
Rozhodnutí NS přináší zásadní právní jistotu v tom, že „neformální„ rodinná spolupráce nevytváří nárok na dědictví a že bez právního ošetření (např. smlouvy, podíly, závěť) hrozí, že se faktická účast promění pouze v pohledávku.
Rozhodnutí zároveň zdůrazňuje často podceňované riziko, že dlouhodobá práce v rodinném podnikání nezaručuje podíl na majetku po smrti vlastníka a bez právního ukotvení může dojít ke konfliktům mezi „pracující rodinou“ a zákonnými dědici.
Zamítavé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.04. 2026 spisové značky 24 Cdo 2434/2025 je dostupné z tohoto linku:
24-Cdo-2434-2025.pdf