Nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců
I. Společné prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, kterým má být podle § 1687 odst. 2 o. z. [„V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.“] nahrazen soupis pozůstalosti, musí učinit shodně všichni dědici, jimž bude nebo má být posléze potvrzeno nabytí dědictví. Nestačí, aby takové prohlášení učinili pouze dědici, kteří uplatnili výhradu soupisu; musí je učinit také dědici, kteří výhradu soupisu neuplatnili.
II. Společné prohlášení dědiců nemusí obsahovat ocenění majetku provedené dědici, musí však být projevem jejich vzájemné shody; dědicové je proto musí soudu společně předložit a navrhnout, aby bylo přijato jako náhrada soupisu pozůstalosti. Odmítne-li některý z dědiců takové prohlášení učinit, nelze soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců nahradit.
III. Jednoduchým případem ve smyslu § 1687 odst. 2 o. z. [„V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.“] není sama o sobě pozůstalost s malým rozsahem nebo nízkou hodnotou pozůstalostního majetku. O jednoduchý případ půjde jen tehdy, je-li majetková struktura pozůstalosti soudu zřejmá již z provedených šetření, popřípadě jde o majetek dohledatelný, a současně mezi dědici není žádný spor ani o dědické právo, ani o rozsah aktiv či pasiv pozůstalosti.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 499/2026, ze dne 20. 5. 2026)