Rozhodování soudu o nároku na náhradu škody v řízení o schválení dohody o vině a trestu
Stěžovatel jako poškozený uplatnil v přípravném řízení nárok na náhradu škody ve výši 1 000 000 Kč způsobenou obviněným, který vniknul do rodinného domu stěžovatele, odcizil vozidlo značky Volkswagen Transporter a prodal ho nezjištěné osobě, a to včetně řady věcí, které se v něm nacházely. Mezi státní zástupkyní a obviněným byla sjednána dohoda o vině a trestu. Obviněný v dohodě prohlásil, že uvedené skutky spáchal. Škoda způsobená stěžovateli byla na základě odborných vyjádření stanovena na částku 663 460 Kč a takto byla zahrnuta do popisu skutku. V dohodě byla rovněž sjednána náhrada škody poškozeným, přičemž stěžovateli byl podle dohody obviněný povinen zaplatit na náhradě škody částku 100 000 Kč. Okresní soud v Tachově následně dohodu o vině a trestu schválil a odsoudil obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, zákazu pobytu v okrese Tachov na dobu pěti let a propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných movitých věcí. Uložil rovněž obviněnému povinnost k náhradě škody poškozeným. Stěžovateli přiznal náhradu škody ve výši 100 000 Kč. Několik poškozených soud odkázal se zbývajícími nároky na civilní řízení, stěžovatel však mezi nimi nebyl a nebyl uveden ani v odůvodnění výroku. Stěžovatel se proti výroku o náhradě škody odvolal. Poukázal na to, že ačkoliv nárokoval částku 1 000 000 Kč, bylo mu přiznáno pouhých 100 000 Kč. Dále namítal procesní pochybení, neboť jeho zmocněnci nebyly doručeny žádné písemnosti, vyrozumění o úkonech soudu a státního zástupce bylo zasláno pouze stěžovateli, a to navíc opožděně. Krajský soud konstatoval, že okresní soud pochybil, pokud o jednání o dohodě o vině a trestu nevyrozuměl zmocněnce stěžovatele. Dále uvedl, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jak soud dospěl k nároku na náhradu škody ve výši 100 000 Kč, když stěžovatel požadoval částku 1 000 000 Kč a znaleckým posudkem byla zjištěna škoda ve výši 663 460 Kč. Pokud okresní soud nepřiznal stěžovateli celou požadovanou částku, měl ho se zbytkem nároku odkázat na civilní řízení, což však neučinil. Krajský soud uvedl, že nemůže v této situaci věc vrátit k novému rozhodnutí okresnímu soudu, pokud ruší pouze výrok o náhradě škody. Usnesením proto pouze doplnil jméno stěžovatele do výroku rozsudku okresního soudu.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti zejména namítal, že rozsudek okresního soudu i řízení předcházející jeho vydání trpí závažnými vadami. Podle jeho názoru bylo úmyslem státní zástupkyně při koncipování dohody o vině a trestu vtělit do dohody povinnost obviněného zaplatit stěžovateli na náhradě škody částku 1 000 000 Kč, nicméně nedopatřením z částky vypadla jedna nula, čehož si zjevně nikdo nevšiml a text pak bez dalšího převzal i okresní soud.
IV. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) ústavní stížnosti (z části) vyhověl, neboť shledal, že v řízení nebylo dostatečným způsobem chráněno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zrušil pouze rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který může nyní pochybení sám napravit. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu proto ústavní stížnost zamítl.
Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci došlo k několika procesním pochybením, v jejichž důsledku nebylo o uplatněném nároku stěžovatele řádně rozhodnuto. Jak vyplývá z vyjádření státní zástupkyně, již při zpracování podkladů pro dohodu o vině a trestu došlo k omylu co do výše nároku na náhradu škody – místo 1 000 000 Kč byla uvedena částka 100 000 Kč. Tento nesprávný údaj byl vtělen do dohody o vině a trestu, která byla následně schválena okresním soudem. Při sjednání dohody o vině a trestu a v následném řízení o jejím schválení byla stěžovateli upřena možnost efektivně uplatnit jeho práva a bránit se proti nesprávnému údaji v dohodě o vině a trestu, neboť orgány činné v trestním řízení zcela opomněly komunikovat s jeho zmocněncem. Zřejmě v důsledku souhry těchto okolností okresní soud nepojal při schvalování dohody o vině a trestu pochybnost o správnosti výše částky náhrady škody. Nebyl si vědom toho, že stěžovatel řádně a včas uplatnil nárok podstatně vyšší a o zbývající části nároku proto vůbec nerozhodl. Na mylný údaj v dohodě o vině a trestu a skutečnou výši uplatněného nároku byly orgány činné v trestním řízení upozorněny v odvolání. Krajský soud přesto pouze doplnil jméno stěžovatele do výroku a více se jeho nárokem nezabýval.
Způsob, jakým se s pochybením okresního soudu vypořádal odvolací soud, nelze akceptovat. Skutečnost, že rozhodnutí o náhradě škody soud učinil v řízení o schválení dohody o vině a trestu neznamená, že odvolací soud nemůže do jeho rozsudku v této části zasáhnout (k tomu viz rovněž nález Ústavního soudu ČR ze dne 04.06. 2024 spisové značky IV. ÚS 405/24 – https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-405-24_1). Pokud pro určení výše náhrady újmy není třeba dalšího dokazování, které by podstatně protáhlo trestní řízení, pak trestní soud o nároku rozhodnout musí, jinak poruší právo poškozeného na soudní ochranu. Ochranu nároků poškozeného nemůže trestní soud opomenout ani při rozhodování o schválení dohody o vině a trestu Odvolací soud však v této věci zcela rezignoval na přezkum správnosti výroku o náhradě škody, výrok okresního soudu nezrušil a nezabýval se tím, v jaké výši je nárok stěžovatele dostatečně podložen důkazy a v jaké výši nikoliv. Tento postup neodůvodnil a nevyjádřil se k tomu, proč stěžovateli nebyl přiznán nárok na náhradu škody ve výši 663 460 Kč, která byla určena znaleckým posudkem.
Případem se nyní bude opět zabývat Krajský soud v Plzni, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.
Text 11 stránkového částečně kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10.06. 2026 spisové značky IV. ÚS 566/26 je dostupný z níže uvedeného linku:
IV.-US-566-26.pdf