ÚS: Zastavení trestního stíhání pro těžkou chorobu
Ústavní soud je svým předchozím nálezem v téže věci (ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1703/24) přísně vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud v něm dospěl k závěru, že státní zastupitelství nepostupovalo podle § 109 trestního řádu, když nepřibralo jiného znalce a pustilo se do polemiky se závěry znaleckého posudku ohledně schopnosti stěžovatele účastnit se úkonů trestního řízení s ohledem na jeho vážný zdravotní stav, aniž by k rozporovaným otázkám disponovalo potřebnými odbornými znalostmi. Takový postup Ústavní soud označil za nepřípustně překračující meze dovolené revize závěrů znaleckého zkoumání.
Cílem revizního znaleckého posudku znalce (ve smyslu § 109 trestního řádu) je potvrzení, vyvrácení, doplnění či upřesnění jednotlivých závěrů jiného znalce či znalců a jejich posudků tak, aby byly poskytnuty všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí věci. Revizní znalecký posudek představuje tedy kontrolu závěrů jiného soudního znalce či znalců, kteří již ve věci podali znalecký posudek. Při posouzení zadavatele, zda znalec, nebo znalecký ústav disponuje znaleckou odborností vyžadovanou pro splnění znaleckého úkolu, se vždy uplatní materiální kritérium. Důležitou roli zde hraje zhodnocení obsahové náplně znaleckého oprávnění konkrétního znalce či znaleckého ústavu ve vztahu k předmětu požadované znalecké expertizy.
Výstup nově přibraného jiného znalce se specializací na posouzení celkové schopnosti vykonávat pracovní činnost a její zachování pro účely sociálního zabezpečení nemůže vzhledem ke specifickému postižení stěžovatele (rozsáhlý infarkt myokardu) být považován za kvalifikovanou revizi závěrů znalce kardiologa specialisty.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1112/25, ze dne 24. 6. 2025)
ÚS: Posuzování podmínek pro podmíněné propuštění
Pokud se obecné soudy při posuzování podmínek pro podmíněné propuštění omezí na pouhé matematické sečtení kázeňských odměn a počtu trestních odsouzení a z možnosti podmíněného propuštění tak pro odsouzeného fakticky učiní nedostižnou metu, poruší tím právo odsouzeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 619/25, ze dne 30. 6. 2025)
ÚS: Nárok rodiče na náhradu nemajetkové újmy
Trestní soud je podle § 228 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), povinen rozhodnout řádně vzneseném nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy, tuto povinnost nelze přenášet bez splnění zákonem stanovených podmínek na jiný subjekt (například na pojišťovnu).
Uplatňuje-li rodič nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím dítěte, základ jeho nároku se podle § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, považuje za prokázaný a praxí soudů je stanovena pomůcka pro výpočet průměrné náhrady. Odkázání poškozeného rodiče s tímto adhezním nárokem v plném rozsahu do občanskoprávního řízení bude tedy výjimečné a musí být v tomto směru pečlivě odůvodněno. V opačném případě dochází k porušení práva na soudní ochranu.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1473/24, ze dne 11. 6. 2025)