ÚS: Přerušení výkonu trestu odnětí svobody matce pečující o dítě

 

Ustanovení § 325 odst. 2 trestního řádu je potřeba ústavně konformně vykládat tak, že matkou „pečující o dítě“ je i taková matka, jejíž dítě bylo svěřeno do pěstounské péče jen kvůli tomu, že byla matka omezena na osobní svobodě. Obecné soudy musí zkoumat, z jakého důvodu bylo dítě odsouzené svěřeno do pěstounské péče, a pokud tím důvodem byl výkon trestu odnětí svobody na odsouzené (případně vazba), nelze pouze na základě této skutečnosti žádost o přerušení výkonu trestu zamítnout. Zároveň nelze rozšiřovat podmínky pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení o zvažování vhodnosti odsouzené matky pro péči o dítě.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2405/25, ze dne 30. 9. 2025)

 

 

ÚS: Podjatost soudce dříve rozhodujícího o spoluobviněných

 

Předchozí rozhodování o vině a trestu (původně) spoluobviněných ohledně souvisejících skutků samo o sobě nevzbuzuje pochybnosti o podjatosti soudce při rozhodování o vině a trestu dalších obviněných. Při posuzování, zda lze mít pochybnosti o podjatosti soudce, který dříve rozhodoval o vině a trestu (původně) spoluobviněných ohledně souvisejících skutků, je potřeba zabývat se všemi okolnostmi věci, zejména tím, zda a jakým způsobem je v předešlém rozhodnutí popsána činnost osoby, o jejíž vině má být teprve rozhodováno, a zda je v něm uvedeno, že o vině této osoby dosud nebylo rozhodnuto. Popis jednání osob, kterých se dohoda o vině a trestu netýká, jejich identifikace, včetně poznámky o jejich probíhajícím trestním stíhání či odsouzení, je namístě pouze tehdy, je-li to nezbytné pro právní kvalifikaci jednání osob uzavírajících dohodu o vině a trestu.

Předchozí rozhodování o stížnosti proti usnesení o zabrání věci není důvodem pro vyloučení soudce z rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o vině a trestu v téže trestní věci.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1941/25, ze dne 30. 9. 2025)

 

 

ÚS: Přezkum porušení práva na účinné vyšetřování

 

Ústavní soud ve věcech ústavních stížností poškozených tvrdících porušení ústavně zaručeného práva na účinné vyšetřování nemá analyzovat každé tvrzené pochybení trestních soudů v neprospěch poškozeného, pokud jde svou povahou o izolované chyby či ojedinělá opomenutí. Místo toho se Ústavní soud musí zaměřit na to, zda se v trestním řízení objevily tak závažné nedostatky, které by mohly ohrozit základní cíle vyšetřování závažné trestné činnosti, tj. zjistit rozhodné okolnosti nebo identifikovat odpovědné osoby. Pokud trestní soud pravomocně zprostí obžalovaného viny, musí být Ústavní soud obzvláště zdrženlivý, jinak by překračoval své vlastní pravomoci a narušoval dělbu moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky).

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1562/24, ze dne 1. 10. 2025)