ÚS: Rozhodování o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody

 

Ačkoliv Ústavnímu soudu nepřísluší, aby hodnotil splnění podmínek pro upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, neboť jejich posouzení náleží plně do pravomoci obecných soudů, je závažnou vadou řízení, když obecné soudy pominuly jednoznačné závěry vyplývající z lékařských zpráv i znaleckého zkoumání, podle kterých stěžovatel s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen uložený trest odnětí svobody vykonávat, a vyšly toliko z opačného stanoviska Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství Praha, Odboru zdravotnické služby, jež ani nebylo vypracováno lékařem, a které poukazuje na to, že vězeňská nemocnice je schopna zajistit stěžovateli odpovídající lékařskou péči. Nebylo–li ze strany rozhodujících soudů stěžovateli umožněno, aby se s tímto stanoviskem, coby novým a pro rozhodnutí věci zásadním důkazem, seznámil, a nevypořádaly–li se obecné soudy s danými rozpornými závěry v rámci dokazování, zabránily stěžovateli v efektivní obhajobě a porušily tak jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 197/24, ze dne 17. 4. 2024)

 

 

ÚS: Rozhodování o náhradě nákladů řízení

 

1. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nelze poměřovat úspěch a neúspěch ve věci jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto. To konkrétně znamená, že je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci (základu nároku) a rozhodováním o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění za existující nemajetkovou újmu. Prokáže-li žalobce základ svého nároku, avšak obecný soud přizná žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, přesto se při rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatní § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce totiž nemůže být při rozhodování o náhradě nákladů řízení „trestán“ za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku.

2. Rozhodl-li proto obecný soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž by bylo patrné, proč se odklonil od četné judikatury Ústavního soudu a nepoužil § 142 odst. 3 ve spojení s § 136 o. s. ř., porušil právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 3394/23, ze dne 7. 5. 2024)

 

 

ÚS: Kontradiktornost řízení o vazbě

 

Rozhodne-li soud o stížnosti státního zástupce proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl obviněný propuštěn z vazby, aniž by obviněnému poskytl možnost vyjádřit se ke stížnosti, jde o porušení práva na soudní ochranu, práva na rovnost účastníků řízení a práva na obhajobu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 682/24, ze dne 24. 4. 2024)