Souhrn vyhlášených nálezů Ústavního soudu ČR vyhlášených v 15. týdnu
Spisová značka: II. ÚS 362/26
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Rozhodnutí dostupné z tohoto linku:
https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-362-26_1
Právní věty:
V řízeních, ve kterých dochází k aplikaci zákonů, jimiž se demokratický právní stát snaží reagovat na křivdy vzniklé za minulého nedemokratického režimu, musí teleologický přístup k výkladu práva převážit nad čistě dogmatickým gramatickým výkladem tak, aby byl v maximální míře naplněn účel rehabilitačních a na ně navazujících předpisů, jímž je zmírnění křivd spáchaných předchozím režimem. Z dikce § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci vyplývá, že nepostihuje jen situace, kdy nedošlo k zahájení trestního stíhání, nýbrž všechny v úvahu přicházející situace, s výjimkou pravomocných nespravedlivých odsouzení, což vyplývá z formulace „i když nebylo zahájeno trestní stíhání“ a jejího teleologického výkladu, založeném na smyslu zákona o soudní rehabilitaci. Pokud založily obecné soudy svoje rozhodnutí na právní interpretaci, která je v rozporu s principy spravedlnosti, porušily tím právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
U návrhu podaného podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci zákon nestanoví žádnou zákonnou lhůtu pro jeho podání a o návrhu je nutno rozhodnout v senátu podle § 7 odst. 3 zákona o soudní rehabilitaci, který je lex specialis k § 14 odst. 1 trestního řádu a k zákonu o soudech a soudcích, a to bez ohledu na novelu přijatou zákonem č. 319/2024 Sb., jejíž podstatou byla změna systematiky obsazení soudů a omezení rozhodování v senátech ve prospěch rozhodování samosoudcem. Rozhodla-li o návrhu stěžovatele na vyslovení soudní rehabilitace samosoudkyně obvodního soudu, nelze tento postup považovat za ústavně souladný (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Spisová značka: II. ÚS 3494/25
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Rozhodnutí dostupné z tohoto linku:
https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3494-25_2
Právní věty:
Vyhradí-li si obviněný v blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání lhůtu pro její doplnění, orgán činný v trestním je povinen lhůtu buď akceptovat, anebo transparentním způsobem, o němž bude učiněn záznam ve spisu, informovat obviněného o zkrácení této lhůty s řádným odůvodněním. Rozhodne-li za této situace orgán činný v trestním řízení o blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání bez dalšího, poruší tím právo obviněného na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo obviněného na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Spisová značka: II. ÚS 375/26
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Rozhodnutí dostupné z tohoto linku:
https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-375-26_1
Právní věty:
Pokud obecný soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by věcně vypořádal včas podanou žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků, poruší jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Spisová značka: IV. ÚS 1394/24
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Rozhodnutí dostupné z tohoto linku: ¨
https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1394-24_1
Právní věty:
I. Závěry judikatury vztahující se k restitucím podle jednoho zákona nelze mechanicky přenášet na restituční nároky uplatňované podle jiného zákona, který stanoví odlišná kritéria restitučního nároku.
II. Restituční nároky upravené v § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., mají specifickou povahu, která je odlišuje od ostatních restitučních nároků, a musí být proto zohledněna při jejich posuzování. Smyslem této právní úpravy je odčinit majetkovou křivdu osobám, jimž byl majetek odňat nikoli až v tzv. rozhodném období po únoru 1948, ale již v době tzv. druhé republiky či nacistické okupace. Tyto osoby nebyly odškodněny, přestože jim objektivně svědčilo právo na restituci, avšak v důsledku historických okolností se jí nemohly účinně domoci.
III. Z hlediska § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. není možné posouzení restitučního nároku omezit jen na splnění podmínky tzv. rozhodného období a zkoumat pouze okamžik formálního přechodu majetku na stát. To platí tím spíše, že podle dobové judikatury konfiskační praxe vycházela pouze ze zápisu vlastnického práva v pozemkových knihách, aniž by v rámci tohoto řízení byla přezkoumávána neplatnost převodu či přechodu majetku uskutečněného v době nacistické okupace. Stejně tak není rozhodné, zda oprávněná osoba uplatnila svůj nárok podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Určující je, zda byly naplněny hmotněprávní předpoklady pro vznik nároku podle poválečných předpisů, nikoli to, zda oprávněná osoba využila tehdejší procesní prostředky k jeho uplatnění.
IV. Při hodnocení událostí, které se odehrály v období druhé světové války a bezprostředně po ní, je nutné postupovat s co největší obezřetností a citlivostí k dobovým souvislostem. Rozhodující význam nelze přisuzovat jednotlivým, vzájemně neprovázaným skutečnostem, aniž by byly zasazeny do celkového historického a právního kontextu. Proto ani samotné vyplnění tzv. Fragebogen (dotazníku ke zjištění německé národní příslušnosti) v době nacistické okupace, jehož obsah se navíc nedochoval, nelze bez dalšího posoudit jako provinění vůči československému státu. Takový postup by totiž odporoval zásadě volného hodnocení důkazů.