ÚS: Svévolné rozhodnutí o nákladech řízení

 

Soud jedná svévolně, nerespektuje-li žalobcovo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., přestože své rozhodnutí o výši plnění založí toliko na znaleckém posouzení a na své úvaze a žalobu v žádném konkrétním rozsahu nezamítá z důvodu, že ohledně něj je nedůvodná co do základu. Takové svévolné rozhodnutí soudu, které je vydáno v extrémním rozporu s tím, jak řízení proběhlo, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1504/23, ze dne 11. 10. 2023)

 

 

ÚS: Odepření přístupu k soudu Nejvyšším soudem

 

Označí-li Nejvyšší soud právní otázku předestřenou v dovolání za polemiku se skutkovým stavem či námitku jiné vady v řízení, a proto neposoudí, zda tato právní otázka zakládá přípustnost dovolání, dopouští se tím odepření přístupu k soudu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2722/22, ze dne 11. 10. 2023)

 

 

ÚS: Nedostatečné odůvodnění vazebního rozhodnutí

 

I. Rozhoduje-li soud o vazbě více obviněných, musí být z jeho úvah a závěrů zřejmé, jak se individuálně týkají každého z nich. Obviněné nelze vzít do vazby „skupinově“ a podmínky pro její užití musí být zcela splněny a jejich splnění srozumitelně vysvětleno u každého z obviněných. Zvláště při hodnocení osobních poměrů obviněného představují neindividualizované závěry porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

II. Při posuzování hrozby vysokého trestu nemůže soud vycházet toliko ze zákonné sazby uvedené v trestním zákoníku. Soud musí na základě individualizovaných skutkových i právních úvah dospět nejen k závěru, že obviněnému hrozí uložení trestu odnětí svobody alespoň ve výši osmi let, ale zároveň hrozba uložení trestu v této výši nesmí vzbuzovat vážné pochybnosti.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1664/23, ze dne 17. 10. 2023)