ÚS: Nepřiměřená délka trvání předběžného opatření

 

Není žádoucí, aby předběžné opatření trvalo několik let. S přibývající délkou vzrůstá i kritičnost Ústavního soudu ke splnění podmínek pro jeho další existenci. Samotná délka trvání předběžného však sama o sobě nezpůsobuje jeho protiústavnost. Zrušení předběžného opatření pouze pro dobu jeho trvání, ačkoli důvody pro jeho nařízení ani po letech nepominuly, by popřelo jeho hlavní cíl, kterým je ochrana práv toho, v jehož prospěch bylo vydáno.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1538/23, ze dne 24. 9. 2024)

 

 

ÚS: Přítomnost tlumočníka u porad s advokátem

 

Požádá-li obviněný o tlumočení porad s obhájcem, byť by se jednalo o poradu, jež bezprostředně nepředchází provedení procesního úkonu ve smyslu § 28 odst. 1 trestního řádu, orgány činné v trestním řízení mají povinnost této žádosti vyhovět. Orgány činné v trestním řízení se však o konkrétním ad hoc požadavku na tlumočení schůzky s obhájcem musí dozvědět, což znamená, že obviněný se na ně obrátil s žádostí. Požadavek žádosti přitom v konkrétním případě nelze překlenout argumentem existence pozitivního závazku státu zajistit obviněnému tlumočení v rámci řízení jako celku. Orgánům činným v trestním řízení současně zůstává zachována možnost žádost o tlumočení v konkrétním případě odmítnout, a to s odůvodněním, že takový postup není s ohledem na okolnosti daného případu potřebný pro zajištění práva na spravedlivý proces.

Orgány činné v trestním řízení mohou výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i jinou osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, má-li potřebné odborné znalosti pro to, aby provedla tlumočnický úkon, a vyslovila-li se svým ustanovením souhlas.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 637/24, ze dne 17. 9. 2024)

 

 

ÚS: Zajištění práv zvlášť zranitelných obětí v trestním řízení

 

I. O nevyhovění žádosti o přijetí opatření na ochranu před druhotnou újmou podle § 17 a § 20 odst. 4 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), rozhodují orgány činné v trestním řízení usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, která má odkladný účinek, a to analogicky podle § 51a odst. 2 ve spojení s § 51a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), potažmo § 51a odst. 4 a 5 téhož zákona.

II. Při rozhodování o žádostech o přijetí opatření na ochranu před druhotnou újmou podle § 17 odst. 2 a § 20 odst. 4 zákona o obětech trestných činů, orgány činné v trestním řízení nejprve zkoumají, zda je žadatel zvlášť zranitelnou obětí ve smyslu § 2 odst. 4 téhož zákona. Pokud ano, musí žádosti bez dalšího vyhovět, ledaže tomu brání závažné důvody nebo to vylučuje povaha prováděného úkonu. Nejedná-li se o zvlášť zranitelnou osobu, zkoumají dále, zda je žadatel obětí ve smyslu § 2 odst. 2 téhož zákona. Pokud ano, musí dále zvažovat, zda je přijetí požadovaných opatření k zabránění bezprostředního vizuálního kontaktu s domnělým pachatelem podle § 17 odst. 1 téhož zákona potřebné k ochraně oběti před druhotnou újmou. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvažovat základní práva obětí a domnělých pachatelů. Své rozhodnutí musí řádně odůvodnit.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2613/23, ze dne 25. 9. 2024)