ÚS: Přípustnost dovolání a kontradiktornost řízení

Pokud odvolací soud své rozhodnutí opře o právní názor, z něhož nutně implicitně vyplývá odpověď na určitou právní otázku, Nejvyšší soud toto musí vzít v potaz při rozhodování o přípustnosti dovolání. V opačném případě porušuje právo dovolatele na soudní ochranu.

Pokud Nejvyšší soud zašle dovolání k vyjádření dalšímu účastníku řízení a z obsahu jeho vyjádření posléze při rozhodování o přípustnosti dovolání vychází, přičemž nedá možnost dovolateli na vyjádření reagovat, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne III.ÚS 1670/23, ze dne 28. 11. 2023)

ÚS: Funkčně propojený soubor nemovitostí

Ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi stanoví, že oprávněné osobě se vydá věc, jež s nemovitou věcí ve vlastnictví oprávněné osoby funkčně souvisela nebo souvisí. Účelem citovaného ustanovení je umožnit církvím a náboženským společnostem restituci i takového nemovitého majetku, u kterého lze důvodně předpokládat, že bez něho by nemohl být majetek, který již vlastní, náležitě využíván, případně takového majetku, který by nemohla dotčená povinná osoba řádně užívat a který tedy lépe poslouží oprávněné osobě.

Jestliže by nevydání pozemku v restituci kvůli sporné stavbě na tomto pozemku vedlo k tomu, že bude rozbito funkční propojení s ostatními nemovitostmi ve vlastnictví oprávněné osoby, neboť dotčený pozemek tvoří součást funkčně provázaného souboru nemovitostí, pak jde o neústavní závěr obecných soudů.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2042/22, ze dne 19. 10. 2023)

ÚS: Nesprávné odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem

Ústavní soud již v minulosti mj. dovodil, že byl-li podaný opravný prostředek odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o opravném prostředku zastaveno, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, má takový postup za následek odepření přístupu k soudu, a tím i porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (za všechny viz např. nález ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. II. ÚS 475/13)].

K porušení tohoto práva může v některých případech dojít i tehdy, postupuje–li Nejvyšší soud při odmítnutí dovolání formálně správně (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 1967/18, body 14-18, či nález ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1020/21).

V nyní projednávaném případě Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele s poukazem na § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř., přičemž důvodem takového postupu bylo to, že v rozsudku odvolacího soudu absentuje zamítavý výrok. Stěžovatel jako žalobce ve věci náhrady za nemajetkovou újmu a jako osoba s omezenou svéprávností tedy nese důsledky chybějícího výroku v rozsudku odvolacího soudu, a to v situaci, kdy z obsahu odůvodnění rozsudku krajského soudu je zcela zřejmé, že stěžovateli nebylo vyhověno v podstatné části uplatněného nároku a chybějící výrok je pouze procesním nedostatkem tohoto soudu. Takovou situaci mohl Nejvyšší soud vyřešit například rozsahovým výrokem svého rozhodnutí o dovolání. Nesprávné odmítnutí dovolání v tomto případě znamená, že se Nejvyšší soud podáním věcně nezabýval a tím porušil základní právo stěžovatele na přístup k soudu. Nápravou tohoto porušení pak logicky je vrácení věci Nejvyššímu soudu s tím, aby se jí řádně zabýval.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1224/23, ze dne 15. 11. 2023)