ÚS: Přenesená působnost obcí jako veřejných opatrovníků
Podle čl. 105 Ústavy lze na samosprávu přenést výkon vrchnostenské i nevrchnostenské státní správy.
K přenesení výkonu státní správy dle čl. 105 Ústavy může dojít jedině zákonem. Z tohoto ustanovení však neplyne zákonodárci povinnost specifikovat orgán samosprávy, který má přenesenou působnost vykonávat.
Výkon veřejného opatrovnictví obcemi představuje výkon přenesené státní správy ve smyslu čl. 105 Ústavy. Je na zákonodárci, aby příslušnou metodou právní regulace upravil činnost veřejného opatrovníka či její jednotlivé aspekty. Od této zákonné úpravy se odvíjí posouzení, zda jde o úpravu veřejnoprávní či soukromoprávní.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1951/21, ze dne 19. 9. 2024)
ÚS: Náklady řízení z pohledu posouzení míry úspěchu
Rozhoduje-li soud po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu o náhradě nákladů řízení, je povinen zohlednit důvod, který vedl jej k zamítnutí žaloby. Důvod zamítnutí žaloby umožní při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného.
Měl-li žalobce v řízení po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu plný úspěch, neboť obdržel plnění, které žalobou požadoval a v jeho prospěch vyznělo i odůvodnění rozsudku soudu, je mu třeba přiznat náhradu nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) za ty úkony právní služby, které v této části řízení účelně vynaložil.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2045/24, ze dne 25. 9. 2024)
ÚS: Zajištění práv zvlášť zranitelných obětí v trestním řízení
I. O nevyhovění žádosti o přijetí opatření na ochranu před druhotnou újmou podle § 17 a § 20 odst. 4 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), rozhodují orgány činné v trestním řízení usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, která má odkladný účinek, a to analogicky podle § 51a odst. 2 ve spojení s odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), potažmo § 51a odst. 4 a 5 téhož zákona.
II. Při rozhodování o žádostech o přijetí opatření na ochranu před druhotnou újmou podle § 17 odst. 2 a § 20 odst. 4 zákona o obětech trestných činů, orgány činné v trestním řízení nejprve zkoumají, zda je žadatel zvlášť zranitelnou obětí ve smyslu § 2 odst. 4 téhož zákona. Pokud ano, musí žádosti bez dalšího vyhovět, ledaže tomu brání závažné důvody nebo to vylučuje povaha prováděného úkonu. Nejedná-li se o zvlášť zranitelnou oběť, zkoumají dále, zda je žadatel obětí ve smyslu § 2 odst. 2 téhož zákona. Pokud ano, musí dále zvažovat, zda je přijetí požadovaných opatření k zabránění bezprostředního vizuálního kontaktu s domnělým pachatelem podle § 17 odst. 1 téhož zákona potřebné k ochraně oběti před druhotnou újmou. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvažovat základní práva obětí a domnělých pachatelů. Své rozhodnutí musí řádně odůvodnit.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2615/23 ze dne 9. 9. 2024)
ÚS: Restituce rodu Walderode
Jen zvláště závažná vada by mohla vyvolat nicotnost aktu, kterým Ministerstvo vnitra rozhodlo podle § 2 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, že československé státní občanství se zachovává. O zvláště závažnou vadu nejde, je–li takový akt Ministerstva vnitra označen jako osvědčení a má náležitosti osvědčení, a nikoliv výměru (rozhodnutí).
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 854/23 ze dne 19. 9. 2024)