ÚS: Vyživovací povinnost při soužití ve společné domácnosti
Soužití rodičů a potomků ve společné domácnosti žádného z nich samo o sobě plnění vyživovací povinnosti nezbavuje. V obvyklých případech bývá ve společné domácnosti vyživovací povinnost rodičů k dětem plněna, a to i naturálně. Pokud však jeden z rodičů tuto svou povinnost neplní, soud může výživné určit (§ 919 občanského zákoníku). Obecné soudy jsou proto povinny prověřit skutečnosti významné pro stanovení vyživovací povinnosti a zohlednit individuální, resp. specifické okolnosti daného případu (vztahy v rodině, možnosti čerpání výživného, životní úroveň jednoho z rodičů aj.). V opačném případě zatíží své rozhodnutí kvalifikovanou vadou spočívající ve zjevné svévoli a nepřezkoumatelnosti a poruší právo rodiče nebo dítěte na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR III.ÚS 2614/25, ze dne 11. 6. 2026)
ÚS: Opomenuté důkazy ve sporu o vydržení vlastnického práva
I. Jedním z nezbytných předpokladů jakéhokoliv – řádného i mimořádného – vydržení je držba věci. Držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a současně držební vůli, tedy úmysl věc držet pro sebe, nikoliv pro jiného (animus possidendi). Pokud soudy dovodí držbu věci z důkazů, jež mohou ze své podstaty prokázat nanejvýš držební vůli, avšak nikoli již faktické ovládání věci, zatíží svá rozhodnutí vadou extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
II. Soudy v obecné rovině nemají povinnost provést všechny navržené důkazy. O vznesených důkazních návrzích však musejí rozhodnout. Pokud těmto důkazním návrhům nevyhoví, musejí ústavně konformním způsobem vyložit, z jakých důvodů důkazy odmítly provést. Pokud soudy odmítnou provést důkazy navržené účastníkem řízení, jež mohou být klíčové pro prokázání jeho tvrzení, nebo se s jeho důkazními návrhy nevypořádají ústavně konformním způsobem, zatíží svá rozhodnutí vadou opomenutých důkazů v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1007/25, ze dne 11. 6. 2026)
ÚS: Otázka aplikace práva EU v řízení o dovolání
Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky jako nepřípustné ve vztahu k její námitce ohledně aplikace práva EU s odůvodněním, že na uvedené otázce není napadené rozhodnutí městského soudu založeno, byť stěžovatelka splnila formální požadavky, které na ni zákon z hlediska formulace dovolání klade, zamezil stěžovatelce v přístupu k (dovolacímu) soudu (denegatio iustitiae) a soudní ochraně ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 3645/25, ze dne 3. 6. 2026)