ÚS: Nárok na náhradu škody při dohodě o vině a trestu
Rozhodují-li obecné soudy v řízení o schválení dohody o vině a trestu o nároku na náhradu škody, který není součástí sjednané dohody o vině a trestu, nebo s jehož výší sjednanou v dohodě o vině a trestu poškozený nesouhlasí, ani neodpovídá jím řádně uplatněnému nároku, musejí řádně zhodnotit, zda je ohledně výše nárokované škody skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Pokud soudy opomenou nárok poškozeného na náhradu škody přezkoumat a své rozhodnutí o odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 trestního řádu vůbec neodůvodní, je tím porušeno právo poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 566/26, ze dne 10. 6. 2026)
ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu
I. Odvolací soud je povinen umožnit účastníkům řízení seznámit se s jeho odlišným (novým) právním názorem a dát jim příležitost se k němu vyjádřit a eventuálně vznášet důkazní návrhy (vyžadovala-li by to nová tvrzení vztahující se k takto změněnému právnímu názoru). Pokud tak neučiní, stane se jeho postup nepředvídatelným a jeho rozhodnutí překvapivým, porušujícím čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. To platí tím spíše v situaci, kdy by dílčí odlišné právní závěry odvolacího soudu mohly být v případě jiného posouzení smluvního ujednání týmž soudem schopny změnit i jeho další navazující závěry.
II. Procesní pochybení odvolacího soudu spočívající v nesprávné aplikaci či výkladu procesního práva, případně v porušení ústavně zaručených práv účastníka, může být způsobilým dovolacím důvodem i právní otázkou podle § 237 občanského soudního řádu, je-li v dovolání uplatněno zákonným způsobem; odmítne-li Nejvyšší soud takové dovolání jako vadné jen proto, že namítané pochybení lze současně kvalifikovat jako vadu řízení, poruší právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1320/25, ze dne 11. 6. 2026)
ÚS: Přeměna ochranného ambulantního léčení na ústavní
S ohledem na nízkou typovou nebezpečnost trestného činu je nezbytné uvést konkrétní důvody, pro které bylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě. Samotný fakt, že nelze vyloučit přechod verbální agrese v agresi brachiální [„agrese fyzická, kterou může člověk namířit proti živým tvorům (lidem i zvířatům), ale i proti věcem (ulevit si tím, že něco hodí na zem, zničí atd.). Brachiální agrese může být namířená i proti vlastní osobě. Autoagrese se projevuje v různých formách sebepoškozování (např. řezání se do ruky), sebevražednými pokusy a vyvrcholit může až sebevraždou.“], nelze považovat za dostačující.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1653/25, ze dne 11. 6. 2026)