ÚS: Uložení povinnosti náhrady nákladů řízení
Uloží-li soud účastníku řízení povinnost hradit náklady řízení, ač k takovému rozhodnutí nemá zákonnou pravomoc, a jde tak o rozhodnutí, kterým je uložena povinnost bez zákonného podkladu, poruší ústavně zaručená základní práva účastníka řízení zaručená mu čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3088/25, ze dne 18. 12. 2025)
ÚS: Kritéria přiměřenosti trvání zabezpečovací detence
I. Prodlužuje-li soud zabezpečovací detenci, musí primárně vycházet z § 96 odst. 1 trestního zákoníku, který lze považovat za průmět čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod do zákonné úpravy. Soud se takto musí zabývat (1) kritériem přiměřenosti zabezpečovací detence ve vztahu k povaze a závažnosti trestné činnosti, na základě níž je pachateli zabezpečovací detence prodlužována; (2) kritériem přiměřenosti zabezpečovací detence ve vztahu k prognóze pachatele, která je projevem nebezpečí, které pachatel pro společnost do budoucna představuje a (3) kritériem přiměřenosti zabezpečovací detence ve vztahu k osobě pachatele a jeho poměrům. Jestliže soud opomene některé z těchto kritérií, jeho rozhodnutí bude v rozporu s čl. 4 odst. 4 a s čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Pominou-li zákonné důvody k omezení či zbavení osobní svobody, osoba má být neprodleně propuštěna ze zařízení, kde k takovému zásahu do osobní svobody dochází. Právní úprava obsažená v § 100 odst. 6 trestního zákoníku, který zakotvuje pouze možnost přeměny zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, nemůže opodstatnit pokračování zásahu do osobní svobody. Ze samotného čl. 8 Listiny základních práv a svobod vyplývá možnost změny zabezpečovací detence na ochranné léčení ambulantní, existují-li důvody pro tuto mírnější formu ochranného léčení, a to i s ohledem na ochranu společnosti a konkrétní nebezpečnost pachatele. Soudní rozhodnutí založené výhradně na argumentaci § 355 trestního řádu ve spojení s § 100 odst. 6 trestního zákoníku, jestliže pominuly důvody pro trvání zabezpečovací detence, resp. ochranného léčení ústavního, zakládá zásah do práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2022/25, ze dne 10. 12. 2025)
ÚS: Vnitřně rozporné odůvodnění rozsudku
Vnitřně rozporné odůvodnění napadeného rozsudku spočívající v tvrzení, že lze hlavní využití území podmínit požadavkem připojení na veřejnou kanalizaci, že taková regulace nemění funkční využití stěžovatelova pozemku a nepředstavuje omezení výstavby v dané lokalitě, ale naopak pouze stanovuje přípustnou podmínku výstavby, ve spojení s odkazem na judikaturu, která však tyto závěry nejen nepodporuje, ale ji do jisté míry popírá, je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Nejvyšší správní soud se dopustil pochybení, když v územním plánu nezohlednil zásadní rozdíl mezi regulací hlavního a podmíněně přípustného využití dotčené plochy. V napadeném rozsudku se spokojil s formálním odkazem na irelevantní judikaturu, aniž by se řešenou otázkou podrobněji zabýval a doplnil argumentaci o vysvětlení, proč by tato judikatura měla dopadat i na regulaci hlavního využití, resp. zda má v úmyslu ustálené právní závěry rozšířit i na hlavní či přípustné využití ploch. Za takové situace nelze zjistit, jakými úvahami byl Nejvyšší správní soud při svém rozhodování veden.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2123/24, ze dne 18. 12. 2025)