ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

 

Pokud odvolací soud ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti vyjde z fiktivní tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ač účastníci řízení i soud prvního stupně vycházeli při stanovení výše nákladů řízení z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, považujícího za tarifní hodnotu skutečnou cenu nemovitosti, a s tímto svým názorem účastníky řízení předem neseznámí a neposkytne jim tak prostor pro předložení jejich argumentace, poruší zákaz tzv. překvapivých rozhodnutí a nedostojí požadavku, aby rozhodnutí bylo pro účastníky předvídatelné. Takový postup odvolacího soudu je porušením práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Má-li soud ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti k dispozici ocenění nemovitosti z jiného (např. pozůstalostního) řízení, měl by při rozhodování o nákladech řízení vycházet zásadně z něj. Vyjde-li soud v rozporu s tím z fiktivní tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, poruší právo účastníka řízení, kterému svědčí právo na náhradu nákladů řízení, na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvodem, proč by z ocenění nemovitosti z jiného řízení soud pro účely stanovení tarifní hodnoty ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti vycházet neměl, nemůže být jen to, že některý z účastníků řízení o určení vlastnictví k nemovitosti se onoho jiného řízení neúčastnil; to platí zejména tehdy, vyšel-li z takového ocenění při vyčíslení svých nákladů řízení i ten z účastníků řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, který se onoho jiného řízení neúčastnil.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 460/23, ze dne 11. 10. 2023)

 

 

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí ve věci přiměřenosti smluvní pokuty

 

Neodůvodní–li obecný soud řádně svůj závěr ohledně přiměřenosti smluvní pokuty, byť účastnící řízení přiměřenost kvalifikovaně zpochybňovali a její moderaci požadovali, poruší jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 990/23, ze dne 27. 9. 2023)

 

 

ÚS: Naplnění všech znaků trestného činu krádeže

 

Má-li být soudní rozhodnutí souladné s článkem 39 Listiny základních práv a svobod, je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu. U trestného činu krádeže se tento ústavní požadavek projevuje především tak, že je nutné prokázat přisvojení si cizí věci tím, že se jí pachatel zmocnil, a existenci úmyslu nakládat s věcí jako s vlastní. Ačkoli nemusí být v konkrétním případě rozhodné, jakým způsobem pachatel s věcí nakládá poté, co se jí zmocní, obecné soudy nemohou automaticky rezignovat na dokazování ohledně dalšího osudu této věci, pokud takové dokazování může přispět k závěru o vině či nevině.

Z čl. 36, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod přitom plyne požadavek, aby závěr o naplnění všech znaků trestného činu byl postaven mimo důvodnou pochybnost a aby skutková zjištění a vykonané důkazy nebyly v extrémním nesouladu. Prokázání všech rozhodných skutečností musí být patrné z odůvodnění rozsudku a zároveň konkrétní jednání, vyčerpávající všechny znaky skutkové podstaty, musí být alespoň v hrubých, typově odlišitelných obrysech popsáno ve skutkové větě rozsudku.

Obecné soudy by nadto měly srozumitelněji, prostřednictvím stylistiky či alespoň pomocí odstavců oddělit, kdy rekapitulují provedené důkazy a kdy již důkazy hodnotí a vyvozují z nich závěry, tak aby rozhodnutí bylo účastníkům srozumitelné a z pohledu vyšších instancí přezkoumatelné.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1531/23, ze dne 13. 9. 2023)