Nahlížení do spisu v řízeních ve věcech dětí mladších patnácti let
V objasňovací fázi řízení s trestně neodpovědným dítětem má právní zástupce dítěte právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Orgány činné v trestním řízení musí odepření těchto práv odůvodnit závažnými důvody. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Právo účastníka řízení nahlížet do spisu je nedílnou součástí práva na právní pomoc. Bez potřebných informací se jednotlivec může stěží vyjádřit k předmětu řízení či předložit protiargumenty.
Ani ne patnáctiletý stěžovatel měl navázat kontakt s jedenáctiletou dívkou, kterou údajně přiměl k výrobě dětské pornografie. Tato kauza byla odložena, protože nebyla stěžovateli prokázána. Zjistilo se však, že stěžovatel nejméně čtyřikrát rozeslal videa s dětskou pornografií přes sociální sítě Snapchat a Instagram. Právě pro toto jednání se s ním vedlo řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Policejní orgán uzavřel, že toto protiprávní jednání je činem jinak trestným (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku) a že ho spáchal právě stěžovatel. Protože nebyl v době činu trestně odpovědný (později během řízení dosáhl patnácti let), byla mu ustanovena právní zástupkyně. Té však policie neumožnila, aby nahlédla do spisu a aby se účastnila podání vysvětlení rodiči stěžovatele. Policejní orgán prověřování stěžovatele ukončil tak, že věc v červenci 2025 odložil, neboť trestní stíhání proti osobám mladším patnácti let je nepřípustné. Stejného dne policejní orgán vyrozuměl právní zástupkyni o možnosti nahlédnout do spisu. Okresní státní zastupitelství nepodalo návrh na uložení opatření. Přestože byl čin jinak trestný závažný, řízení splnilo svůj účel – stěžovatel v následujících dvou letech od spáchání činu jinak trestného nebyl prověřován pro jinou trestní kauzu. Stěžovatel ještě před uzavřením celé záležitosti nesouhlasil s postupem policie, která neumožnila právní zástupkyni nahlédnout do spisu a účastnit se podání vysvětlení rodičů. U okresního a následně ani krajského státního zastupitelství však se svými námitkami neuspěl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil s postupem policejního orgánu a závěry obou státních zastupitelství. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže podle něj jasně říká, že právní zástupce dítěte mladšího patnácti let je oprávněn nahlížet do spisu ve stejném rozsahu jako obhájce mladistvého, a to již v objasňovací fázi. Pokud orgány veřejné moci znemožní právní zástupkyni stěžovatele nahlédnout do spisu, stěžovatel nemůže účinně hájit svá práva. Dále se domníval, že se jeho právní zástupkyně mohla zúčastnit všech úkonů, lhostejno, zda je dítě mladší patnácti let při jejich provádění přítomno, či nikoli – tedy i podání vysvětlení jeho rodiči.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnost zamítl. Ústavní soud se v posuzovaném případě poprvé komplexněji vyjádřil k právům dětí, které jsou z důvodu věku trestně neodpovědné a které spáchaly tzv. čin jinak trestný. Vysvětlil ústavněprávní význam řízení ve věcech dětí mladších patnácti let o činech jinak trestných i význam právního zastoupení trestně neodpovědných dětí včetně práva právního zástupce nahlížet do spisu a účastnit se úkonů, jejichž výsledek lze užít jako důkaz v řízení před soudem pro mládež. Přestože Ústavní soud stěžovatelově argumentaci nevyhověl, vyslovil závěry závazné do budoucna.
Ústavní soud se ztotožňuje s vnímáním „spravedlnosti vstřícné k dětem„, která zaručuje respektování a účinné uplatňování všech práv dětí na nejvyšší dosažitelné úrovni, s náležitým přihlédnutím k úrovni zralosti a chápání dítěte a okolnostem případu. Děti, které nedosáhly věku patnácti let, nejsou podle české úpravy trestně odpovědné. Pokud se trestně neodpovědné děti dopustí protiprávního jednání, které by u jiných osob bylo trestné, nejde o trestný čin, ale o čin jinak trestný. Takový čin orgány veřejné moci neřeší v trestním řízení, ale v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let je svébytným (civilním nesporným) řízením. Pokud jde o povahu sankce za čin jinak trestný, je účelem opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže výchovně působit na trestně neodpovědné děti, chránit je před škodlivými vlivy, zasadit se o jejich uplatnění v budoucnosti a předcházet páchání další společensky závadné činnosti. S výjimkou ochranné výchovy a ochranného léčení nehrozí trestně neodpovědným dětem omezení jejich osobní svobody. Trestně neodpovědné děti se nemohou dovolávat práva na obhajobu. Řízení o činech jinak trestných páchaných dětmi mladšími patnácti let tak zpravidla není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ledaže dítěti hrozí zbavení osobní svobody. O řízení o trestním obvinění půjde jen v případech těch nejzávažnějších činů, za něž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu.
Stěžovatel si pro řízení zvolil právního zástupce. Poslání právního zástupce v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není mechanicky srovnatelné s rolí obhájce v trestním řízení. Jeho postup je veden nejlepším zájmem dítěte. Je v zájmu trestně neodpovědných dětí, aby právní zástupce svojí činností přispěl k jejich příznivému rozvoji, zejména aby se do budoucna vyvarovaly další závadové činnosti.
Samotné právo účastníka řízení nahlížet do spisu je nedílnou součástí práva na právní pomoc a vůbec práva na spravedlivý proces (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V objasňovací fázi řízení s trestně neodpovědným dítětem má právní zástupce dítěte právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Orgány veřejné moci, které toto právo v souladu se zákonem odepřou, tíží argumentační břemeno vysvětlit, proč tu je závažný důvod pro odepření tohoto práva.
Státní zastupitelství odůvodnila, proč bylo právní zástupkyni nezletilého odepřeno právo nahlédnout do spisu, byť minimalisticky. Okresní státní zastupitelství sice nesprávně argumentovalo, že dítě mladší patnácti let jako osoba podezřelá není ve výčtu osob oprávněných nahlížet do spisu, a proto nahlížet do spisu nemohou ani jeho právní zástupci. Doplnilo však, že smyslem a účelem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let je, aby se stěžovatel k věci vyjádřil bez větší přípravy; v této věci přitom ještě stěžovatel nevypovídal („Vzhledem k tomu, že nezletilá osoba v dané věci nevypovídala, resp. odmítla vypovídat, je na policejním orgánu, jakou zvolí ‚taktiku‘, přičemž považuji za vhodné, aby se nezletilý nejprve vyjádřil ke skutku tak, jak ho vnímal svými smysly, spontánně a bez hlubší přípravy na to, jak konkrétně má ve věci vypovídat.“). Krajské státní zastupitelství dodalo, že důvodem pro odepření bylo, že v době žádosti nebyla důkazní situace jednoznačná, prověřování bylo na úplném začátku. Navíc o několik týdnů později, po skončení objasňovací fáze, policejní orgán právní zástupkyni do spisu umožnil nahlédnout. K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele tedy v této situaci nedošlo.
Stejně tak nepřipuštění účasti právní zástupkyně na podání vysvětlení sice bylo v rozporu se zákonem, ovšem nemohlo se ve výsledku do stěžovatelových základních práv negativně promítnout. Pokud by totiž případ přešel do soudní fáze, nebyly by poznatky policejního orgánu z důvodu této vady procesně použitelné. Kauza do soudní fáze nedospěla. Právě proto ani toto pochybení nemělo dopad do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnosti ani v tomto ohledu nevyhověl.
Text 12 stránkového zamítavého nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 20.05. 2026 spisové značky IV. ÚS 1898/25 je dostupný z níže uvedeného linku:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2026/4-1898-25_-_AN.pdf
IV.-US-1898-25.pdf