ÚS: Právo poškozeného vyjádřit se ke všem důkazům
Jednou z ústavních zásad práva na soudní ochranu je předvídatelnost soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí. O překvapivé rozhodnutí jde též tehdy, nedostanou–li účastníci řízení příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení. Účastníkům řízení má být totiž zřejmé, co je pro řešení věci relevantní, ať jde o otázky skutkové, či právní.
Účastník řízení má rovněž právo být informován o podáních, která byla v řízení učiněna, a o jejich obsahu tak, aby se k nim mohl případně vyjádřit. Nevěděl-li proto stěžovatel v postavení poškozeného o podaném dovolání (byť výslovně směřovalo i do výroků o náhradě škody a bezprostředně se dotýkalo jeho právní sféry) a nemohl se k němu vyjádřit, bylo pro něj usnesení Nejvyššího soudu zcela překvapivé. Poškození se tak ocitli v situaci, kdy bez jejich vědomí a bez možnosti na tuto situaci jakkoliv reagovat Nejvyšší soud zrušil v jejich prospěch vydaná rozhodnutí o náhradě škody a nemajetkové újmy. Tento postup porušil základní práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1971/23, ze dne 1. 11. 2023)
ÚS: Nezaslání vyjádření státního zástupce obhajobě k replice
Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu.
Pokud obecný soud řádně neodůvodní své rozhodnutí, resp. nevypořádá se dostatečně s námitkami obviněných, porušuje tím právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2300/21, ze dne 8. 11. 2023)
ÚS: Nepřiměřená délka trvání předběžné vazby
Zákonná úprava předběžné vazby obsažená v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nestanoví žádné ohraničení její délky. Trvání předběžné vazby je vázáno na účel, kterým je zajištění vydání vyžádané osoby. Délka předběžné vazby však může být fakticky ovlivněna nejen řízením o vydání do cizího státu, ale také souběžně vedeným řízením o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť ministr spravedlnosti je navzdory přípustnosti vydání vyslovené pravomocným rozhodnutím soudu povinen vyčkat s rozhodnutím o povolení vydání do doby, než bude řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany skončeno, a to včetně případného soudního přezkumu [k tomu srov. zejména stanovisko pléna ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 (ST 37/70 SbNU 619; č. 262/2013 Sb.)].
Samotná skutečnost, že osoba, o jejíž vydání žádá cizí stát, požádá o mezinárodní ochranu ještě před rozhodnutím o povolení vydání, nic nemění na existenci důvodů předběžné vazby. Obecné soudy však při rozhodování o předběžné vazbě musejí zohlednit řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany i případně navazující soudní přezkum, včetně jejich délky. V tomto ohledu musejí přihlédnout ke lhůtám, které zákon o azylu stanoví pro rozhodování ve věcech mezinárodní ochrany, je-li současně vedeno řízení o vydání do cizího státu (srov. § 27 odst. 1 a 7 a § 32 odst. 4 zákona o azylu). Uvedené lhůty sice přímo neohraničují celkovou délku předběžné vazby, jsou s ní však úzce spjaty. Předurčují totiž časový rámec, v němž by se měla pohybovat přípustná doba jejího trvání v závislosti na průběhu řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, případně navazujícího soudního přezkumu. Jsou tedy rozhodné pro posouzení přiměřenosti délky předběžné vazby v konkrétním případě, což se týká jak celkového trvání předběžné vazby, tak i posuzování potřeby a možnosti jejího dalšího trvání, tedy způsobu průběžného rozhodování o vazbě. Od toho se pak odvíjí případný závěr o porušení osobní svobody zaručené v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Komissarov proti České republice, bod 52 odůvodnění).
Přestože obecné soudy rozhodující o předběžné vazbě nemohou ovlivnit délku řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a navazujícího soudního přezkumu, je jejich povinností nejen sledovat jejich průběh, ale také na jeho základě posoudit přiměřenost celkové délky předběžné vazby stěžovatele. I když obecné soudy nepochybí v posuzování existence zvláštních důvodů předběžné vazby, mohou nesprávně vyhodnotit opakované významné překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany. V důsledku toho pak může předběžná vazba představovat nepřiměřený zásah do ústavně zaručené osobní svobody zaručené v čl. 8 odst. 1, 2 věta první a 5 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 652/22, ze dne 8. 11. 2023)
ÚS: Povinnost soudu vypořádat se s námitkami obviněného
Jestliže se stížnostní soud namísto důsledného vypořádání konkrétních námitek obsažených ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně spokojil s obecným konstatováním o dostatečnosti a přesvědčivosti odůvodnění stížností napadeného usnesení soudu prvního stupně a se ztotožněním se s jeho závěry, a to navzdory tomu, že stěžovatel ve stížnosti uváděl skutečnosti, kterými se soud prvního stupně v usnesení nezabýval, nesplnil stížnostní soud přezkumnou povinnost a porušil tak právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2442/23, ze dne 15. 11. 2023)