IV.ÚS 2582/24 – zákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení / II.ÚS 424/25 – počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty / IV.ÚS 634/25 – posouzení přípustnosti dovolání.

ÚS: Zákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení

 

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti chrání ústavně zaručená práva. Též v kontextu práva na účinné vyšetřování, které přísluší obětem trestné činnosti, kontroluje respektování ústavně zaručených práv, naopak ochranu prostézákonnosti zaručují obětem orgány činné v trestním řízení. Ústavní soud není vrchním dohlížitelem nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení, který do přípravného řízení volně intervenuje a supluje úvahy příslušných orgánů ve všech věcech, které spadají do působnosti práva trestního (čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky).


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2582/24, ze dne 3. 9. 2025)

 

 

ÚS: Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty

 

Subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na účinné vyšetřování začne běžet nejdříve okamžikem, kdy je porušení tohoto práva s konečnou platností posouzeno orgány, které jsou k takovému hodnocení primárně pověřeny.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 424/25, ze dne 26. 8. 2025)

 

 

ÚS: Posouzení přípustnosti dovolání

 

Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantuje každému možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Tento postup k ochraně práv jednotlivce není upraven ústavními předpisy, nýbrž je regulován v zákonných procesních předpisech (čl. 36 odst. 4 Listiny), které stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Dodrží-li jednotlivec stanovený postup, a soud přesto odmítne o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na soudní ochranu, k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti (denegationis iustitiae). To platí i pro řízení o dovolání před Nejvyšším soudem, neboť i když dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, jehož existence sama nepožívá ústavněprávní ochrany, rozhodování o něm – je-li už takový opravný prostředek v právním řádu zaveden – není vyjmuto z rámce ústavněprávních principů a ústavně zaručených práv a svobod [srov. např. nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 3045/17 (N 47/88 SbNU 633)].


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 634/25, ze dne 13. 8. 2025)