ÚS: Přiměřenost délky trestního řízení
I. Závěr o přiměřenosti délky trestního řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyžaduje, aby si trestní soudy určily počátek a konec trestního řízení a vyhodnotily si konkrétní okolnosti projednávané věci, a to jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (složitost věci, chování obviněného, postup orgánů činných v trestním řízení a význam věci pro obviněného, a také počet stupňů soudní soustavy, ve kterých se věc řešila).
II. Porušení práva na přiměřenou délku řízení musí být kompenzováno. Tuto kompenzaci musí v prvé řadě poskytnout přímo trestní soudy prostředky, které jsou vlastní trestnímu právu (např. snížit výměru trestu odnětí svobody, zvolit mírnější druh trestu apod.). Pokud trestní soudy zmírní trest s cílem kompenzovat porušení práva na přiměřenou délku řízení, musí tak učinit výslovně a měřitelně.
III. Zastavení trestního stíhání nebo upuštění od potrestání z důvodů porušení práva na přiměřenou délku řízení připadá do úvahy zcela výjimečně, v reakci na zcela mimořádné okolnosti.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 30/24, ze dne 22. 5. 2024)