ÚS: Běh lhůty k podání stížnosti v trestním řízení

I. Soud rozhodující podle zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, o stížnosti jako o opravném prostředku proti usnesení, které se dotýká osobní svobody podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je povinen odvozovat počátek běhu lhůty k podání stížnosti až od doručení opisu takového rozhodnutí, neboť pouze v takovém případě má obviněný možnost rozporovat závěry soudu prvního stupně v řádném opravném řízení o stížnosti. Uvedeným postupem je obviněnému též dána záruka, že o jeho stížnosti nebude rozhodnuto dříve, než bude mít možnost se seznámit s plným odůvodněním napadeného rozhodnutí. Pouze tento postup stížnostního soudu zaručuje obviněnému základní právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Samotná skutečnost, že krajský soud i přes znalost právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v jeho ustálené judikatuře, k němu navzdory čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky při rozhodování nepřihlédl a rozhodl úmyslně v rozporu s ním, čímž zapříčinil podání ústavní stížnosti stěžovatelem a vedení řízení o ní, nezakládá bez dalšího důvod pro „automatické„ přiznávání náhrady nákladů řízení vzniklých stěžovateli podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Tímto důvodem by bylo teprve nerespektování právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu vydaném v téže konkrétní věci, nikoli ve věci jiné, byť obdobné.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 3157/22, ze dne 24. 1. 2023)