Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatele, který vykonává doživotní trest za podíl na pěti nájemných vraždách
IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) odmítl ústavní stížnost doživotně odsouzeného stěžovatele. Stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. června 2022 č. j. 55 To 226/2022-250 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. června 2022 č. j. 4 PP 2/2020-240.
Stěžovatel vykonává trest odnětí svobody na doživotí, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 1998 sp. zn. 38 T 2/1997 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1999 sp. zn. 4 To 42/1999. Nyní podal žádost o podmíněné propuštění, kterou Okresní soud v Jablonci nad Nisou podle § 88 odst. 1 a 5 trestního řádu zamítl. Stěžovatel sice podle závěru okresního soudu naplnil první podmínku pro podmíněné propuštění, neboť již vykonal 25 let trestu odnětí svobody. Další podmínky však nesplnil. Podle soudu nedošlo k polepšení ve výkonu trestu odnětí svobody a u stěžovatele ani není dána prognóza vedení řádného života.
Stěžovatel posléze napadl usnesení okresního soudu neodůvodněnou stížností, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl a ztotožnil se s posouzením soudu prvního stupně.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítal porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud podle něj především chybně posoudil naplnění podmínky prognózy řádného života, když argumentoval okolnostmi vztahujícími se k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, pro nějž byl stěžovatel odsouzen. Protože tato kritéria byla zohledněna již při ukládání trestu odnětí svobody na doživotí, nelze je znovu použít při posouzení žádosti o podmíněné propuštění. Tímto postupem soudů mělo podle stěžovatele dojít k porušení zákazu dvojího přičítání v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny.
Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatele pro nedostatek ústavního přesahu. Zohlednění trestní minulosti odsouzeného je nezbytné pro reálné posouzení rizika nepřijatelného chování po propuštění. V rozporu s ústavními principy zákazu tzv. dvojího přičítání by zajisté bylo kupříkladu zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění pouze s odkazem na předchozí trestnou činnost odsouzeného – aniž by se soud zabýval vývojem jeho chování po spáchání trestné činnosti a reálným zvážením rizika recidivy. K tomu však podle Ústavního soudu nedošlo, protože krajský soud podrobně rozvedl, v čem spočívají rizika podmíněného propuštění ve stěžovatelově případě. K naplnění podmínky prognózy vedení řádného života krajský soud uvedl, že u stěžovatele dosud vykonaný trest nevedl ke změně struktury jeho osobnosti. Stěžovatel trpí poruchou osobnosti, která je na překážku změně vzorců chování a hodnotového systému, které jsou potřebné k naplnění resocializace. Uvedené faktory úzce souvisejí se spáchanou trestnou činností a okolnostmi jejího spáchání, které se vyznačovaly vysokou bezcitností, krutostí a plánovitostí, což s sebou nese vysoké riziko opakování spáchaného nebo jiného zvlášť závažného zločinu. Na základě této úvahy dospěl krajský soud k závěru, že uvedená podmínka pro podmíněné propuštění není splněna.
Ústavní soud rovněž zdůraznil, že stěžovatel sice napadl usnesení okresního soudu stížností, ta však byla neodůvodněná (blanketní). Protože stěžovatel krajskému soudu nepředestřel konkrétní argumenty k porušení svých práv před jeho rozhodnutím, Ústavnímu soudu nyní nepřísluší zabývat se námitkami, které vznesl až v ústavní stížnosti.
Text 4 stránkového odmítavého usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25.10. 2022 spisové značky IV. ÚS 2682/22 je dostupný z níže uvedeného linku: