Uplatnění nároku z předkupního práva váznoucího na věci v SJM

Je-li prodávajícím věci, i nemovité, i jen jeden z manželů, kteří mají věc v SJM, vyvolá smlouva zamýšlené důsledky, kupující se stane vlastníkem věci, nicméně opomenutý manžel má právo za splnění zákonných podmínek uplatnit s účinky ex tunc námitku relativní neplatnosti. Podmínkou pro uplatnění takové námitky není to, že opomenutý manžel nebyl účastníkem smlouvy, ale skutečnost, že smlouva byla uzavřena bez jeho souhlasu (§ 714 odst. 2 o. z.). Není to tedy tak, že by oba manželé museli být nutně účastníky takové smlouvy; vlastnické právo na nabyvatele přejde i v případě, že smlouvu ohledně převodu věci, která je součástí SJM, uzavře jen jeden z manželů, evidovaný v katastru nemovitostí jako její výlučný vlastník. Hmotné právo pak dává opomenutému manželovi možnost uplatnit proti takové smlouvě za určitých podmínek námitku relativní neplatnosti, a chrání tak jeho právo podílet se na utváření smluvní vůle.

Dovolací soud nevidí důvod, proč by tomu mělo být jinak, jde-li o nahrazení projevu vůle rozhodnutím soudu; rozsudek nahrazující vůli prodávajícího vyvolá zamýšlený stav, byť je vydán jen proti osobě evidované v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník. V takovém případě se rozhodnutí může dotknout hmotněprávního oprávnění opomenutého bezpodílového spoluvlastníka, který neměl možnost ovlivnit průběh řízení, měl však možnost i povinnost usilovat o uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem.

Ostatně § 714 odst. 2 o. z. [„Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.“] chrání právo každého z manželů podílet se na nakládání se společnou věcí; nicméně jsou-li splněny podmínky pro převod z titulu porušení zákonného předkupního práva, je tu tzv. smluvní přímus (povinnost smlouvu uzavřít), a povinná strana se nemůže dovolávat porušení práva účastnit se na tvorbě smluvní vůle ohledně věci ze SJM; takové právo totiž nemá, uzavřením smlouvy realizující zákonné předkupní právo plní svou povinnost.

Je skutečností, že soudní rozhodnutí v takovém případě nezaloží vzhledem k případné žalobě opomenutého manžela překážku rozhodnuté věci. Nicméně v řízení zahájeném k jeho žalobě bude soud muset rozhodnout „při současném respektu k předchozímu rozhodnutí“ o stejném předkupním právu, a samotná skutečnost, že tento manžel nebyl účastníkem smlouvy plnící povinnost z předkupního práva, resp. s ní nesouhlasil, nebude důvodem pro vyhovění žalobě; uzavření takové smlouvy není právem, ale povinností obou manželů.

Jestliže tedy věcné předkupní právo vázne na věci, která je součástí SJM, nicméně v katastru nemovitostí je jako její výlučný vlastník evidován jen jeden z manželů, proti kterému je podána žaloba uplatňující nárok z porušeného předkupního práva, není důvodem k zamítnutí žaloby to, že na žalované straně nejsou oba manželé, kteří mají věc v SJM.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2586/2022, ze dne 27. 1. 2023)

Odstoupení od smlouvy o zájezdu bez povinnosti hradit odstupné

Gramatický a logický výklad § 2535 o. z. [„Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.“] – zejména dikce „které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu“ – vede k závěru, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti (zakládající právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o zájezdu) se vážou na dobu, kdy se má zájezd podle smlouvy uskutečnit. Právo odstoupit od smlouvy o zájezdu tak vznikne zákazníkovi v okamžiku, kdy lze se značnou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že mimořádné okolnosti budou trvat a významnou měrou ovlivní poskytnutí sjednaných služeb či přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Vzhledem k různorodosti možných mimořádných okolností nelze bez zohlednění každého jednotlivého případu určit, kdy nastal před zahájením zájezdu takový okamžik, tj. jedná-li se o lhůtu týdenní, kratší nebo delší; tuto dobu je nutno posuzovat ad hoc. Nelze však připustit, aby zákazník mohl od smlouvy o zájezdu odstoupit bez odstupného ve chvíli, kdy dosud není zřejmé, zda aktuálně nastalé mimořádné okolnosti jsou reálně s to zájezd ve sjednaném termínu ohrozit. Uvedený výklad zákazníka jako spotřebitele nepoškozuje, neboť jím není znemožněno odstoupit od smlouvy podle § 2535 o. z., pouze tuto možnost odsouvá na dobu, kdy je více než zřejmé, že zájezd uskutečněn být nemůže.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 1553/2022, ze dne 19. 1. 2023)