22 Cdo 2675/2025 – stabilizační nádrž v zemi jako součást pozemku / 21 Cdo 351/2024 – příspěvek na důchodové (penzijní) připojištění pro dočasně přiděleného zaměstnance.

Stabilizační nádrž v zemi jako součást pozemku

Stabilizační nádrž, která vznikla pouze vybagrováním jinak stavebně neupravené prohlubně v zemském povrchu, přičemž vodu zadržuje přirozené podloží, a nemá materiální podstatu odlišnou od okolního pozemku (chybí kompaktnost stavebního materiálu), není stavbou v občanskoprávním smyslu, nýbrž součástí pozemku. Taková nádrž se nemůže stát součástí kanalizace jako inženýrské sítě (liniové stavby) ve smyslu § 509 o. z., [„Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.“] neboť pozemek nemůže být součástí stavby.

Na uvedeném ničeho nemění, že stabilizační nádrž je potřebná k čistění odpadních vod, neboť okolnost, že je pozemek (stabilizační nádrž) využíván spolu s liniovou stavbou k účelu, ke kterému stavba slouží, ještě neznamená, že může (nutně musí) být součástí této stavby.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2675/2025, ze dne 16. 12. 2025)

Příspěvek na důchodové (penzijní) připojištění pro dočasně přiděleného zaměstnance

Ustanovení § 43a odst. (6) zákoníku práce [„Pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen.“] vyjadřuje toliko použití zásady rovného zacházení zakotvené v § 16 odst. (1) zákoníku práce [„Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.“] též na poměry dočasně přiděleného zaměstnance, s nímž nesmí být zacházeno hůře než se srovnatelnými zaměstnanci zaměstnavatele, ke kterému je dočasně přidělen. Samostatnou úpravu rozsahu jejího uplatnění § 43a odst. (6) zákoníku práce neobsahuje. Zásada rovného zacházení se proto i zde uplatní v rozsahu vymezeném v § 16 odst. 1 zákoníku práce s případnými modifikacemi vyplývajícími z povahy institutu dočasného přidělení a jeho konkrétních podmínek.

Zásada rovného zacházení podle § 16 odst. (1) ve spojení s § 43a odst. (6) zákoníku práce se pak na dočasně přiděleného zaměstnance uplatní i v případě poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty. Není přitom významné, zda plnění má svůj základ v pracovněprávním nebo jiném právním předpisu; žádná taková podmínka z vymezení obsaženého v § 16 odst. 1 zák. práce nevyplývá. Podstatné je pouze to, že takové plnění je v rámci základního pracovněprávního vztahu poskytováno srovnatelným zaměstnancům zaměstnavatele, ke kterému je zaměstnanec dočasně přidělen.

Příspěvek na důchodové (penzijní) připojištění, který zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen, poskytuje svým zaměstnancům, je proto jako jiné peněžité plnění součástí „pracovních a mzdových nebo platových podmínek„, na něž se vztahuje zásada rovného zacházení (§ 16 odst. 1 ve spojení s § 43a odst. 6 zákoníku práce).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 351/2024, ze dne 14. 1. 2026)