Požadavky pro zařazení do systému selektivní distribuce luxusních výrobků
Sama skutečnost, že vlastník ochranné známky při uvádění výrobků (parfémů a kosmetických výrobků) označených ochrannou známkou, jejichž vlastnosti u zákazníků vyvolávají dojem luxusu, na trh prostřednictvím systému selektivní distribuce, jehož cílem je zachování dobrého jména (image) těchto výrobků, neuzavírá (licenční) smlouvy opravňující k uvádění těchto výrobků na trh s osobami, jež v posledních třech letech porušily práva k jeho ochranné známce, nebo neprovozují alespoň po dobu jednoho roku minimálně tři tzv. kamenné prodejny způsobilé pro prodej těchto výrobků, nepředstavuje nedovolené omezení hospodářské soutěže podle čl. 101 odst. 1 SFEU.
Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že systém selektivní distribuce luxusních výrobků, jehož hlavním účelem je zajistit ochranu luxusní image těchto výrobků, je s tímto ustanovením v souladu, pokud jsou prodejci vybíráni na základě objektivních kritérií kvalitativní povahy, která jsou pro všechny potenciální prodejce stanovena jednotně a nejsou uplatňována diskriminačním způsobem, a pokud stanovená kritéria nepřekračují meze toho, co je nezbytné.
V posuzovaném případě byly uvedené požadavky naplněny. Povinnost provozovat kamenné prodejny slouží legitimnímu cíli zajistit zhodnocující prezentaci prestižních výrobků a zachovat dojem luxusu. Nejedná se o úplný zákaz internetového prodeje, nýbrž o kvalitativní požadavek, který je pro ochranu image luxusního zboží považován za přiměřený. Podmínka, že zájemce v posledních třech letech neporušil práva k ochranné známce, představuje objektivní a nediskriminační kritérium, které sleduje legitimní cíl ochrany dobré pověsti a prestiže značky. Protože obě podmínky směřují k ochraně luxusní image zboží, jsou objektivní, nediskriminační a přiměřené, jejich uplatňování vlastníkem ochranné známky není zakázaným omezením hospodářské soutěže.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 1504/2024, ze dne 30. 4. 2025)
Osvědčení schopnosti dárce poskytovat za trvání oddlužení slíbený dar
I. Má-li být jediným příjmem, z nějž je dlužník za trvání oddlužení schopen splácet pohledávky svých věřitelů, částka, kterou se označený dárce zavázal v darovací smlouvě uzavřené s dlužníkem přispívat měsíčně po dobu trvání oddlužení do majetkové podstaty dlužníka, je insolvenční soud oprávněn žádat před schválením oddlužení dlužníka, aby pro účely posouzení své schopnosti splácet z tohoto daru předepsaným způsobem pohledávky označené v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona doložil majetkové poměry dárce; jde o okolnost významnou pro posouzení, zda lze předpokládat, že dojde k plnění darovací smlouvy. Takový požadavek není nepřiměřeným zásahem do práva dárce na soukromí.
II. Neexistuje žádný předem určený (daný) okruh důkazů nebo listin „jediných možných“ k prokázání schopnosti dárce poskytovat dlužníku dar ve slíbeném rozsahu (srov. i § 125 o. s. ř.). Lze si tedy dobře představit, že dlužník doloží (prostřednictvím dárce) schopnost dárce poskytovat mu dar ve slíbeném rozsahu (v dohodnutých měsíčních splátkách) např. tím, že (stejně jako u svých vlastních příjmů ve smyslu § 392 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) doloží údaje o příjmech dárce za posledních 12 měsíců, nebo tím, že doloží, že dárce má na účtech u peněžních ústavů k dispozici částku, který postačuje k pokrytí daru pro slíbené období. Informace o tom, že dárce nepobírá důchod ani sociální dávky, že není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, že je osobou samostatně výdělečně činnou, a že proti němu není vedena žádná exekuce ani insolvenční řízení, samy o sobě neosvědčují předpoklad, že dojde k plnění darovací smlouvy.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 27/2025, ze dne 26. 6. 2025)