Zákonná licence pro užití autorského díla vyjádřeného stavbou
I. Zákonná licence k užití architektonického díla vyjádřeného stavbou pro účely změny dokončené stavby podle § 38d písm. b) autorského zákona [„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo … a) pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou, … b) architektonické dílo vyjádřené stavbou, výkresem nebo plánem užije pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty architektonického díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.“] zásadně neopravňuje k užití tohoto díla způsobem snižujícím jeho hodnotu ve smyslu § 11 odst. 3 věty druhé autorského zákona. Provedení změny díla způsobem, při kterém vzhledem ke konkrétním okolnostem věci není zachována hodnota architektonického díla, nemůže být v mezích zákonné licence podle § 38d písm. b) autorského zákona zásadně přípustné ani tehdy, pokud by jinak samotný účel této změny byl (vzhledem k míře jeho nezbytnosti) opodstatněný.
II. Nezbytně nutná míra zásahu do stavby architektonického díla ve smyslu § 38d písm. b) autorského zákona by měla být posuzována zejména z hlediska toho, o jakou konkrétní stavbu jde (včetně účelu, ke kterému byla určena) a o jaký konkrétní stavební zásah do ní se jedná, jak je zásah (udržování či změna stavby) významný a rozsáhlý, jaký je účel (potřeba, cíl, opodstatněnost) zásahu do stavby a jaká je intenzita tohoto zásahu, zda zásah (udržování či změna stavby) logicky souvisí se sledovaným účelem, zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem (a to buď bez samotného zásahu do stavby či alespoň v menším rozsahu či šetrnějším způsobem). Nezbytnost změn proto může vyplývat např. z faktického stavu stavby (nutnost oprav, přizpůsobení změnám v obvyklém užitném standardu v důsledku běhu času apod.) nebo z nutnosti vyhovět předpisům veřejného, zejména stavebního, práva.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 2655/2022, ze dne 28. 2. 2023)
Nájemné plynoucí povinné osobě po doručení výzvy k vydání věci
Ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), [„Nedohodne-li se oprávněná osoba s povinnou osobou písemně jinak, věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k jejímu vydání povinné osobě, s jejími součástmi a s příslušenstvím, které náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, nebo které zastoupily jejich funkci, anebo jsou nezbytné k řádnému užívání nemovité věci v souladu s jejím účelem. Povinná osoba nemá vůči oprávněné osobě jiná práva související s vydávanou věcí, než která stanoví tento nebo jiný zákon. Oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemá vůči povinné osobě jiná práva související s vydávanou věcí, než která stanoví tento zákon.“] má být vyloženo tak, aby jeho smysl korespondoval s tím, jak bylo obdobně koncipované ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. reflektováno v zamítavém rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.08. 2000 spisové značky 23 Cdo 1677/98 [„Smyslem ustanovení § 7 odst. 1 restitučního zákona je deklarovat důležitost dne, kdy byla povinné osobě doručena výzva k vydání věci podle § 5 odst. 2 restitučního zákona zajistit tak stabilitu stavu věci a zamezit jeho účelovým změnám. Povinnost uvést věc do stavu tímto ustanovením deklarovaného však pro povinnou osobu z tohoto ustanovení bez dalšího nevyplývá.“]. Jeho základním smyslem je přispět k právní jistotě v postavení oprávněné a povinné osoby tím, že dojde k rozhodnému okamžiku doručení výzvy k vydání věci k petrifikaci stavu věci s cílem předejít účelovým změnám takového stavu. V obecné rovině tudíž citované ustanovení má bránit tomu, aby vydání věci oprávněné osobě bylo změnou nastalou po doručení výzvy ztíženo, popřípadě úplně znemožněno, např. tím, že věc bude dotčena zákonnou překážkou bránící její naturální restituci. Konkrétně se pak bude jednat o zásahy jednak do hmotné podstaty věci (její kvalitativní i kvantitativní stránky), nebo i do podstaty právní (např. zřízení práva stavby, práva odpovídající pozemkové služebnosti nebo reálného břemene). V tomto duchu jsou ustanovení restitučních předpisů petrifikující stav vydávané věci k okamžiku doručení výzvy povinné osobě judikaturou Nejvyššího soudu konstantně interpretována.