25 Cdo 627/2022 – poškození sítě elektronických komunikací výkopovými pracemi / 27 Cdo 1929/2022 – výmaz (lichtenštejnského) svěřenského fondu z evidence.

Poškození sítě elektronických komunikací výkopovými pracemi

 

I. Základní norma povinnosti hradit škodu je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v § 2910 o. z. [„Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva“] a spočívá na principu, že újmu (majetkovou škodu či nemajetkovou újmu) má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním. Vedle toho zákon ukládá povinnost nahradit újmu i v některých zvláštních případech bez ohledu na porušení zákona a na zavinění, jak předpokládá § 2895 o. z. s tím, že to zákonodárce zvlášť stanoví. Jedním z takových případů je i odpovědnost za škodu způsobenou prováděním prací, jak ji upravuje § 2926 o. z. [„Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.“]. Podle judikatury dovolacího soudu má tato odpovědnost objektivní charakter bez ohledu na protiprávnost, což je podtrženo i výslovnou zmínkou o oprávněnosti provádění či zajišťování prací. Protože § 2926 o. z. nehovoří o možnosti liberace, je tak založena tzv. odpovědnost absolutní, tj. bez možnosti zproštění se odpovědnosti. Podmínkou ovšem je, že škoda vznikla na nemovité věci (zpravidla sousední, i když zákon takové omezení přímo neformuluje) – buď byla sama nemovitost poškozena, anebo byla její držba znemožněna či podstatně ztížena.

II. Kabelová síť elektronických komunikací není součástí pozemku, je částí liniové stavby ve smyslu § 509 o. z. [„Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.“], a nelze ji (její část) přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, proto je nemovitou věcí. Právo na vybudování inženýrské sítě na pozemku je zpravidla součástí výkonu práva služebnosti inženýrské sítě podle § 1267 a násl. o. z. [„(1) Služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě. … (2) Je-li to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti. … (3) Oprávněná osoba zpřístupní vlastníku pozemku dokumentaci inženýrské sítě v ujednaném rozsahu, a není-li ujednán, v rozsahu nutném k ochraně jeho oprávněných zájmů.“] a tato služebnost je věcným právem, tedy podle § 498 odst. 1 o. z. [„(1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. … (2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.“] nemovitou věcí.

Ustanovení § 2926 o. z. tak dopadá na posuzovaný případ poškození nemovité věci (sítě elektronických komunikací) výkopovými pracemi za pomoci buldozeru. Odvolací soud je aplikoval správně včetně závěru o nemožnosti liberace (tzv. absolutní odpovědnost). Tento přísný typ povinnosti hradit škodu v určitém omezeném okruhu skutečností (dotčení nemovitosti stavební činností) je odůvodněn společenským zájmem na dostatečné ochraně vlastníka před technickým působením provozovatele činností, které mají potenciál působit škody i při zvýšené opatrnosti, a je tedy výrazem snahy o spravedlivé rozložení rizika, respektive spravedlivou alokaci škod. Ve vztahu k poškozenému je proto nepodstatné, zda žalovaná učinila opatření k zabránění vzniku škody, tj. zda a nakolik pečlivě zjišťovala u objednatele výkopových prací, jestli se pod povrchem dotčených pozemků nenachází vedení inženýrských sítí.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové znaky 25 Cdo 627/2022, ze dne 27. 2. 2023)

 

 

Výmaz (lichtenštejnského) svěřenského fondu z evidence

 

Ze zákona o mezinárodním právu soukromém se bez jakýchkoli pochyb podává, že otázky vzniku, trvání a zániku svěřenského fondu a jeho správy je nutné posoudit primárně podle právního řádu určeného jeho zakladatelem ve statutu svěřenského fondu, popř. v jiné listině plnící obdobnou funkci vyžadované zakladatelem určeným právním řádem. Pouze tehdy, neurčí-li zakladatel, jakým právem se svěřenský fond řídí, anebo nelze-li takového právního řádu použít (např. z důvodu, že institut svěřenského fondu vůbec neupravuje, anebo by se účinky jeho použití zjevně příčily veřejnému pořádku, případně by se to jevilo nepřiměřené a odporující rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu účastníků; srov. § 4 a § 24 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém), se použije takový právní řád, s nímž svěřenský fond nejúžeji souvisí. Při posouzení, s jakým právním řádem svěřenský fond nejúžeji souvisí, soud vezme v úvahu kritéria demonstrativně vypočtená v § 73 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém.

 

V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož je svěřenský fond zapsán ve veřejné evidenci vedené lichtenštejnským soudem, a bez dalšího uzavřel, že svěřenský správce nemohl za svěřenský fond právně jednat“, byl-li svěřenský fond z veřejné evidence přechodně vymazán“, aniž se zabýval, jakým právním řádem se svěřenský fond řídí a zda podle rozhodného právního řádu jeho (později za popsaných okolností zrušeným) výmazem z veřejné evidence zanikla jeho existence, správa, popř. oprávnění svěřenského správce vykonávat správu. Závěr odvolacího soudu tudíž zjevně není opřen o žádné přezkoumatelné právní posouzení.

Pouze na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že například podle české právní úpravy správa svěřenského fondu končí pouze tehdy, uplyne-li doba, na kterou byl svěřenský fond zřízen, je-li dosaženo účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen, rozhodne-li tak soud, anebo vzdají-li se všichni obmyšlení práva na plnění ze svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem (§ 1471 o. z.). Činnost (působnost) konkrétního svěřenského správce zaniká především z důvodů uvedených v § 1438 o. z., popř. smrtí svěřenského správce. Samotný svěřenský fond nezaniká výmazem z evidence svěřenských fondů, nýbrž tím, že svěřenský správce při zániku správy naloží s majetkem podle statutu, popř. jej vydá podle § 1472 o. z., nebo jej převede podle § 1473 o. z. (§ 1474 věta první o. z.). Výmaz svěřenského fondu z evidence svěřenských fondů proto nemá jakýkoli (konstitutivní) účinek, jde-li o správu svěřenského fondu, působnost konkrétního svěřenského správce nebo samotnou existenci svěřenského fondu.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 1929/2022, ze dne 20. 12. 2022)