K neplatnosti lichevní smlouvy přihlédne soud i bez návrhu
Při aplikaci občanského zákoníku z roku 2012 bylo v praxi sporné, zdali k neplatnosti lichevní smlouvy má soud přihlížet i bez návrhu (tzv. absolutní neplatnost) nebo jen k námitce jedné ze stran smlouvy (tzv. relativní neplatnost). Nejednotná v řešení této otázky byla i dosavadní komentářová literatura.
Nejvyšší soud se aktuálně touto otázkou zabýval na základě dovolacích námitek v případu, kdy dle zjištění soudů nižších stupňů žalovaný zneužil lehkomyslnost otce žalobců při uzavření lichevní kupní smlouvy o převodu bytové jednotky.
Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro posouzení otázky právních následků uzavření lichevní smlouvy. Pro samotnou otázku naplnění znaků lichevní smlouvy dovolání přípustné nebylo.
Ze skutkových zjištění soudů mj. vyplynulo, že otec žalobců nejprve poskytl svou bytovou jednotku jako zástavu za úvěr, který byl poskytnut jeho synovi. Později otec žalobců uzavřel kupní smlouvu o převodu bytové jednotky za kupní cenu, která byla v hrubém nepoměru k její obvyklé ceně. K uzavření smlouvy měl otec žalobců přistoupit za účelem úhrady dluhu z úvěru. Žalovaný přitom otce žalobců ujišťoval, že nezaplatí doplatek kupní ceny, čímž poruší smlouvu a následně bude možno proto od smlouvy odstoupit, vrátit peníze a byt bude převeden zpět na otce žalobců.
Soud prvního stupně vyhověl žalobě a určil, že ke dni své smrti byl otec žalobců vlastníkem předmětné bytové jednotky. Odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřenou kupní smlouvu soudy obou stupňů posoudily jako neplatnou lichevní smlouvu.
Nejvyšší soud v dovolacím přezkumu k otázce, zdali se soud má zabývat neplatností lichevní smlouvy i bez návrhu, dospěl k závěru, že právní úprava lichvy dle § 1796 o. z. [LICHVA – „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“] představuje konkretizaci (typizaci) jednání, které se svojí povahou příčí dobrým mravům a je neplatné dle § 588 o. z. [„Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“] Jak vyplývá již z dosavadní judikatury k důsledkům neplatnosti dle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy (NS 23 ICdo 56/2019), porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není. K obdobnému závěru je třeba dospět v případě lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, která je podle § 1796 o. z. neplatná. Takové jednání při uzavírání smlouvy tedy buď naplňuje znaky lichvy (příčí se dobrým mravům) a je absolutně neplatné, nebo nenaplňuje znaky lichvy (dobré mravy porušeny nejsou) a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není.
K neplatnosti lichevní smlouvy tak soud přihlédne i bez návrhu. Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud. Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítnul.
Zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.09. 2023 spisové značky 23 Cdo 2885/2022 [přijatý v senátu složeném z předsedy Pavla Horáka a soudců Pavla Tůmy a Bohumila Dvořáka] je dostupný z níže uvedeného linku:
23-Cdo-2885-2022.pdf