Prevenční povinnost vlastníka lesa při pádu stromu
I. Rozsah prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. ani rozsah náležitého dohledu podle § 2937 odst. (1) o. z. nelze při škodě způsobené pádem stromu určovat zpětně jen podle toho, jaké konkrétní diagnostické metody by po škodní události umožnily odhalit skrytou příčinu pádu stromu. Takový postup by nepřípustně vedl k hodnocení prevenční povinnosti podle následku, nikoli podle toho, jakou péči bylo možné po vlastníkovi nebo správci stromu před vznikem škody rozumně požadovat.
II. Jestliže hloubkové diagnostické metody nelze bez dalšího spravedlivě požadovat ani po vlastnících a správcích městské či parkové zeleně, tím spíše je nelze považovat za běžnou součást náležité péče o lesní porost. Diagnostické metody poklepu gumovou paličkou a tahové zkoušky, jakožto arboristické metody užívané v oboru péče o dřeviny rostoucí mimo les, nelze bez dalšího považovat za běžnou součást kontroly zdravotního stavu stromů při správě lesního majetku vykonávané s náležitou péčí. Za součást rozumné péče o lesní majetek proto nelze považovat obecnou povinnost dendrologicky nebo arboristicky testovat všechny stromy rostoucí v dopadové vzdálenosti od komunikací, liniových vedení či jiných potenciálně ohrožených míst, nejsou-li dány konkrétní okolnosti svědčící o jejich nebezpečném stavu.
III. Strom je živý organismus, který se vyvíjí desítky až stovky let podle podmínek prostředí. Součástí rozumné péče o stromy na lesních pozemcích proto není povinnost pěstovat pouze dokonale vzrostlé, různými meteorologickými a jinými vlivy nedotčené stromy, bez suchých větví, beze stop po narušení lesními zvířaty či jinými biologickými činiteli, ani povinnost všechny stromy jevící jakoukoli známku poškození či odchylky od ideálu zdravého stromu dendrologicky testovat či dokonce preventivně kácet.
IV. Odpovědnost vlastníka nebo správce lesa za škodu způsobenou pádem stromu může být dána zejména tehdy, šlo–li o strom viditelně poškozený, suchý nebo jinak navenek rozpoznatelně nebezpečný a vlastník nebo správce jej přes rozpoznatelné riziko včas neodstranil nebo nepřijal jiné přiměřené opatření.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2407/2025, ze dne 14. 5. 2026)