Poměr příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a pozemku
Úprava stanovení poměru příspěvků na správu domu a pozemku vlastníkům jednotek (tzv. „klíče“ stanovení poměru, podle něhož budou příspěvky placeny jednotlivými vlastníky) v § 1180 odst. 1 o. z. ve znění do 30. 6. 2020 byla dispozitivní, byť způsob, jakým může „být určeno jinak“, přímo z tohoto ustanovení nevyplývá. Z úpravy § 1200 odst. 2 písm. c), g) o. z. je zřejmé, že klíč stanovení příspěvků mohl být upraven mj. i ve stanovách. Ustanovení § 1214 o. z. upravující přijímání rozhodnutí mimo zasedání („per rollam“) pak stanovilo, že rozhodnutí, kterým se mění poměr výše příspěvků na správu domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, vyžaduje souhlas všech vlastníků jednotek. Jestliže mohl být klíč stanovení příspěvků obsahem stanov, muselo být také možné jej změnit změnou stanov. Ačkoli je vyšší počet hlasů potřebných pro přijetí takovéto změny stanov výslovně určen jen pro případ rozhodování per rollam, nelze ustanovení § 1206 odst. 2 (upravující rozhodování na shromáždění), které vyžaduje souhlas jen nadpoloviční většiny hlasů vlastníků jednotek přítomných na usnášeníschopném shromáždění, a § 1210 -1214 o. z. (upravující rozhodování per rollam) vykládat odděleně a určovat velikost většiny potřebnou pro změnu klíče stanovení příspěvků (v době od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020) odlišně podle toho, zda k přijetí rozhodnutí došlo při hlasování na shromáždění či při hlasování mimo shromáždění. Ať již bylo rozhodnutí o změně klíče přijato hlasováním na shromáždění nebo mimo něj, vždy se jednalo o zásah do základního práva vlastníka, které se vztahuje k předmětu jeho bytového spoluvlastnictví, za něž lze nepochybně stanovení poměru (klíče) výše příspěvků považovat, a proto také bylo vždy třeba souhlasu všech vlastníků jednotek. Nebylo-li rozhodnutí o změně klíče stanovení příspěvků přijato zákonem požadovaným kvorem, mohli se vlastníci jednotek domáhat soudní ochrany podle § 1209 o. z.
Souhlas všech vlastníků jednotek se podle § 1214 o. z. vztahoval jen ke změně „základního“ (hlavního) klíče stanovení příspěvků na správu domu a pozemku vyjádřenému v § 1180 odst. 1 o. z. [„Vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.“], tedy placení příspěvků podle výše podílu na společných částech domu a pozemku. Jestliže se chtěli vlastníci odchýlit od (doplňujícího) pravidla vyjádřeného v § 1180 odst. 2 o. z. [„Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.“] – stanovení části příspěvku určeného na tzv. vlastní správní činnost pro každou jednotku stejně – postačoval souhlas většiny hlasů vlastníků přítomných na usnášeníschopném shromáždění (§ 1206 odst. 2 o. z. – u hlasování na shromáždění), jestliže stanovy nevyžadovaly počet vyšší, nebo většina hlasů vlastníků při hlasování mimo shromáždění (§ 1210 – 1214 o. z.).
O konkrétní výši příspěvků na správu domu a pozemku pak rozhodnou s ohledem na výsledky hospodaření SVJ vlastníci na (každoročním) shromáždění – při respektování určeného klíče stanovení příspěvků na správu domu a pozemku – jde o rozhodování náležející do působnosti shromáždění SVJ.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 2167/2022, ze dne 19. 4. 2023)
Simulace rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně
Při zjišťování, zda rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně bylo přijato tzv. „na oko“ (simulovaně), je třeba velmi pečlivě vážit všechny okolnosti, které posuzované jednání provázely, jemu předcházely a na něj navazovaly, tedy všechny okolnosti, za kterých bylo rozhodnutí činěno, a to jakým způsobem bylo následně realizováno.
Přitom je zapotřebí si uvědomit, že situace, kdy zaměstnavatel (příslušný orgán) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření (tzv. jednání „na oko“), má (obsahově) nejblíže k problematice simulovaného právního jednání. Teorie i praxe jsou za jedno v tom, že při tzv. jednání „na oko“ (simulovaném právním jednání) chybí vůle jednajících právní jednání učinit. Obsah skutečné vůle je z obsahu uskutečněného právního jednání zpravidla nezjistitelný, jelikož se strany právního jednání úmyslně snaží vzbudit dojem, že zde tato vůle je, ačkoliv ve skutečnosti taková není. Takové právní jednání je zpravidla činěno jenom proto, aby u třetích osob vzbudilo přesvědčení, že právě takové právní jednání bylo učiněno.
Byť tedy rozhodnutí o organizační změně není právním jednáním, je nutno stále mít na zřeteli, že jde o „rozhodnutí“ zaměstnavatele, tedy volní akt (projev vůle) zaměstnavatele a na jako takový je zapotřebí na něj pohlížet, a to z toho hlediska, komu je nutno takovou vůli (její simulaci) přičíst, tedy které projevy a jakých osob jsou pro účely zjištění skutečného úmyslu zaměstnavatele (právnické osoby) nejvýznamnější. Rozhodnutí o organizační změně je zapotřebí vnímat jednak jako volní akt (projev vůle) zaměstnavatele a (u obchodních společností) jednak i jako akt obchodního vedení.
V projednávané věci soudy preferované skutkové okolnosti, z nichž odvozují závěr o simulaci rozhodnutí o organizační změně, postrádají jakoukoliv vazbu na „tvůrce“ vůle žalované akciové společnosti (tedy fyzické osoby, které jsou k tomu povolány); pakliže tedy odvolací soud z těchto skutkových okolností dovodil, že „…žalovaná… aktivně činila kroky k přijetí nového zaměstnance…“, je jeho závěr neúplný a přinejmenším předčasný.
(podle kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.03. 2023 číslo jednací 21 Cdo 3879/2022-388)