Trvání bezdůvodného obohacení při vyklizení pozemku v exekuci
Soudní praxe je ustálena v názoru, že pokračujícím užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Povinnost nemovitost (zde pozemky) vyklidit je přitom považována za splněnou v případě, že ten, kdo ji má vyklidit, z ní odstraní své věci a zároveň ji odevzdá oprávněné osobě. Uvedené závěry se prosadí i tehdy, odvíjí–li se hmotněprávní nárok na vydání bezdůvodného obohacení od protiprávního (bezesmluvního) užívání pozemku, který byla žalovaná podle soudního rozhodnutí povinna vyklidit, ale tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a vyklizení pozemku tak muselo být vynuceno v exekučním řízení.
Procesněprávní vztahy založené pravomocným soudním rozhodnutím působí nezávisle na skutečných hmotněprávních poměrech a naopak. Soudní exekutor při výkonu rozhodnutí není hmotněprávním ani procesním zástupcem oprávněného a provede-li (v případě, že byl pro vymožení nákladů předchozího řízení a pro náklady exekučního řízení nařízen i výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného) na místě výkonu rozhodnutí ukládajícího vyklizení pozemku soupis věcí povinného, u nichž lze předpokládat, že by mohly být prodány (§ 326 o. s. ř.), nepřechází movité věci, které nebyly zajištěny a které byly ponechány na místě, kde byly sepsány (§ 327 odst. 3 o. s. ř.), do jeho „držení„. Stále jde o věci ve vlastnictví povinného, přičemž skutečnost, že je nesmí poškodit, zničit, odstranit nebo zcizit, je zde výrazem obecného zákazu poškozování věřitele, jehož porušení je trestným činem.
Provedení výkonu rozhodnutí ukládajícího vyklizení nemovité věci v exekučním řízení tudíž nemusí nutně vyvolat zánik hmotněprávního vztahu dotčených subjektů. Proto i v případě, že byl proveden nucený (exekuční) výkon rozhodnutí ukládajícího vyklizení nemovité věci, je třeba považovat vyklizovací povinnost za splněnou (i) v rovině hmotného práva až tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci povinného (toho, kdo ji má vyklidit) a co je odevzdána (uvolněna) do sféry vlivu oprávněné osoby.
Lze jen dodat, že uvedené řešení je v souladu i s obecně sdílenou ideou spravedlnosti, podle níž ten, kdo k plnění své právní povinnosti byl (musel být) donucen veřejnou (soudní) mocí, nemá být posuzován benevolentněji než ten, kdo své právní povinnosti dostál dobrovolně.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 432/2025, ze dne 18. 6. 2025)
K (ne)možnosti snížení náhrady škody při pluralitě příčin
Pokud více příčin způsobí jeden následek, je třeba se při posuzování odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve vztahu k příčinné souvislosti zabývat tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tímto následkem. Pokud tomu tak je, tedy nesprávný úřední postup je podstatnou příčinou, bez níž by k následku nedošlo, odpovídá stát za celý způsobený následek bez ohledu na to, zda se na jeho způsobení podílely i jiné příčiny.
Stejná situace (odpovědnost za celý způsobený následek) pak nastane i v případě, že za ostatní příčiny (nebo některé z nich) odpovídá jiný škůdce, neboť dle § 2915 o. z. odpovídají vůči poškozenému oba škůdci solidárně (nezaloží-li soud z důvodů zvláštního zřetele hodných svým rozhodnutím odpovědnost škůdců dle jejich účasti na škodlivém následku). Jediným rozdílem je, že následně má stát jako jeden ze škůdců možnost vypořádat se s dalším škůdcem podle jejich podílů na vzniku následku. Toto však nemá na možnost poškozeného požadovat náhradu za celý následek jen po jednom z nich žádný vliv.
Skutečnost, že jeden následek způsobily kromě nesprávného úředního postupu i další příčiny (bez ohledu na to, zda za ně odpovídá další škůdce či nikoliv), tedy nemůže mít na výši zadostiučinění, které má hradit stát poškozenému, žádný vliv, pokud je dána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a odškodňovaným následkem. Vznikne-li pak z více příčin více následků, je třeba zkoumat existenci příčinné souvislosti ve vztahu ke každému z takových následků samostatně.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 1042/2025, ze dne 18. 6. 2025)