Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osoby
I. Zkoumání toho, zda právnická osoba potřebuje jmenovat (kolizního) opatrovníka, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva (§ 486 odst. 1 o. z.), zásadně nezahrnuje předběžné řešení otázky, zda právnická osoba bude při spravování vlastních záležitostí či uplatňování svých práv úspěšná. Posuzování této otázky by totiž nepřiměřeně předjímalo budoucí vývoj, k němuž může při správě záležitostí právnické osoby či uplatňování jejích práv dojít.
K řešení otázky, zda právnická osoba potřebuje jmenovat (kolizního) opatrovníka, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva (§ 486 odst. 1 o. z.), však soud nesmí přistupovat mechanicky. Jestliže by měl být (kolizní) opatrovník jmenován jen ke svévolnému nebo zřejmě bezúspěšnému uplatňování nebo bránění práva, potom jej jmenovat nelze, neboť nejsou (nemohou být) naplněny předpoklady § 486 odst. 1 o. z.
Obecně tedy sice platí, že soud v řízení o jmenování (kolizního) opatrovníka zásadně není oprávněn posuzovat, zda právnická osoba bude úspěšná při spravování vlastních záležitostí či uplatňování svých práv, k němuž má být (kolizní) opatrovník jmenován. I přesto však činnost soudu nelze redukovat na ryze formální (oddělené) posouzení toho, zda jsou naplněny jednotlivé předpoklady pro jmenování (kolizního) opatrovníka. Již v řízení o jmenování (kolizního) opatrovníka tak musí být ponechán prostor pro rozhodnutí soudu právnické osobě (kolizního) opatrovníka nejmenovat, je-li na první pohled (prima facie) zřejmé, že jmenování (kolizního) opatrovníka v dané konkrétní situaci nemůže sloužit svému účelu.
II. Má-li být právnické osobě hmotněprávní opatrovník jmenován proto, že jsou zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby, aniž by právnická osoba měla jiného člena orgánu schopného ji zastupovat (§ 165 odst. 2 o. z.), je namístě vycházet z toho, že dochází k imanentnímu střetu zájmů mezi právnickou osobou a tím členem statutárního orgánu, jehož střet zájmů má být důvodem pro jmenování hmotněprávního opatrovníka. Proto za právnickou osobu v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. nemůže (nesmí) jednat ten, jehož střet zájmů je důvodem pro jmenování opatrovníka.
V projednávané věci se navrhovatelka domáhá, aby soud společnosti jmenoval hmotněprávního opatrovníka s tím, že většinový společník je současně i jediným jednatelem společnosti. Přitom tvrdí, že jsou zájmy většinového společníka v rozporu se zájmy společnosti, neboť společnosti má být (kolizní) opatrovník jmenován, aby mohl podat návrh na vyloučení většinového společníka ze společnosti soudem. Za této situace mezi většinovým společníkem a společností dochází ke střetu zájmů ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. Proto většinový společník není oprávněn za společnost v tomto řízení jednat.
Jako obiter dictum má Nejvyšší soud za potřebné poukázat na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2021 lze společnickou žalobu podle výslovného znění § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k. podat také pro uplatnění práva společnosti na vyloučení společníka ze společnosti soudem podle § 204 z. o. k. V další fázi řízení tak soudy nižších stupňů zváží, zda společnost za daných okolností skutečně potřebuje, aby jí soud jmenoval (kolizního) opatrovníka ke správě svých záležitostí nebo k tomu, aby mohla hájit svá práva (§ 486 odst. 1 o. z.), jestliže by mohla sama navrhovatelka – jako její společnice (za podmínek § 157 a násl. z. o. k.) – uplatnit právo na vyloučení většinového společníka ze společnosti soudem.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 1190/2022, ze dne 24. 5. 2023)