Uplatnění práva odkupu podílu podle § 89 z. o. k.

 

I. Uplatní-li společník u ovládající osoby právo odkupu podílu podle § 89 z. o. k. [„(1) V případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu. … (2) Právo podle odstavce 1 lze u ovládající osoby uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se společník o podstatném zhoršení svého postavení nebo o jiném podstatném poškození svých oprávněných zájmů dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k podstatnému zhoršení jeho postavení nebo k jinému podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů došlo, jinak toto právo zaniká. … (3) Nepředloží-li ovládající osoba bez zbytečného odkladu po uplatnění práva podle odstavce 1 společníkovi návrh na odkoupení podílu, může se společník domáhat uzavření smlouvy u soudu; rozhodnutí je co do základu přiznaného práva závazné i pro další společníky v obdobném postavení.“], je povinností ovládající osoby (jsou-li věcné předpoklady aplikace § 89 z. o. k. skutečně naplněny), aby společníkovi, který právo odkupu uplatnil, učinila návrh na uzavření smlouvy o převodu jeho podílu ve společnosti (ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z.). Ovládající osoba musí společníkovi, jenž právo odkupu uplatnil, navrhnout koupi jeho podílu za přiměřenou cenu, kterou je cena určená (za podmínek stanovených § 91 odst. 1 větou první a druhou z. o. k.) na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Přitom ovládající osobě nelze bránit v tom, aby společníkovi navrhla převod podílu za vyšší než přiměřenou cenu, a stejně tak nelze bránit ani tomu, aby se společník a ovládající osoba dohodli, že k převodu podílu dojde za cenu, se kterou obě strany souhlasí (aniž by bylo nutné určovat cenu převáděného podílu na základě posudku znalce).

Nesplní-li ovládající osoba svoji povinnost učinit společníkovi návrh na uzavření smlouvy o převodu jeho podílu ve společnosti – a to buď vůbec, anebo není-li navržená cena odkupu podílu přiměřená (nebo vyšší) – vzniká společníkovi právo, aby ovládající osobě sám navrhl uzavření smlouvy o převodu podílu, proti čemuž stojí povinnost ovládající osoby takový návrh přijmout (§ 329 odst. 1 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.). Nesplní-li ovládající osoba svoji povinnost přijmout návrh na uzavření smlouvy o převodu podílu společníka, který jí návrh na uzavření smlouvy učinil, do 15 pracovních dnů ode dne doručení návrhu na uzavření smlouvy, může se společník domáhat uzavření smlouvy u soudu (§ 329 odst. 2 [„Nebude-li návrh přijat do 15 pracovních dnů ode dne jeho doručení, může se oprávněný vlastník účastnických cenných papírů domáhat uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu újmy, a to nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy byl doručen návrh na uzavření smlouvy podle odstavce 1.“] ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.).

Povinnost ovládající osoby přijmout návrh společníka na uzavření smlouvy o převodu podílu ovšem nastupuje výhradně, navrhuje-li společník úplatné uzavření smlouvy o převodu podílu za přiměřenou cenu (ve smyslu § 89 z. o. k.). I zde se přitom cena podílu určí (nedohodnou-li se společník a ovládající osoba na převodu podílu za cenu, se kterou obě strany souhlasí) na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

Již jen z toho je patrné, že postačí, aby společník v návrhu na uzavření smlouvy o převodu svého podílu na ovládající osobu co do určení přiměřené ceny odkázal na cenu, která bude určena znalcem, aniž by specifikoval (konkrétní) částku, za kterou má k převodu podílu dojít. Stejný závěr se podává také z toho, že stanovení konkrétní výše úplaty za převod podílu není podstatnou náležitostí smlouvy o převodu podílu, ujednají-li si smluvní strany dostatečně určitě alespoň způsob jejího určení.

Právě o tuto situaci jde i v případě nabídky společníka, který po marném uplatnění práva odkupu podle § 89 z. o. k. sám navrhuje uzavření smlouvy o převodu podílu s tím, že co do způsobu určení ceny odkazuje na (budoucí) posudek znalce jmenovaného soudem, jenž má přiměřenou cenu podílu určit. Obsahuje-li tedy taková nabídka společníka všechny „zbývající“ podstatné náležitosti smlouvy o převodu podílu tak, aby tato smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, potom jde o návrh smlouvy o převodu podílu společníka ve smyslu § 329 odst. 1 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.

II. Domáhá–li se společník uzavření smlouvy u soudu (ve smyslu § 329 odst. 2 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.), nebude znalec – na rozdíl od případu, kdy nabídku na uzavření smlouvy o převodu podílu činí ovládající osoba – jmenován postupem podle § 91 odst. 1 věta třetí z. o. k. (v samostatném řízení), nýbrž bude ustanoven postupem podle § 127 o. s. ř. v rámci řízení, v němž se společník domáhá uzavření smlouvy u soudu.

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 27 Cdo 2451/2019, ze dne 27. 4. 2021)

 

 

Schválení konečné zprávy insolvenčním soudem

 

I. Insolvenční soud může schválit konečnou zprávu v jiném znění, než ve kterém ji předložil insolvenční správce, jde-li o změny nebo doplnění, které nemění základní obsah konečné zprávy.

II. Možnost stanovit odměnu insolvenčního správce jinak (než jak je v souladu s ustanovením § 38 odst. 3 a § 303 odst. 1 insolvenčního zákona vyúčtována v konečné zprávě), vyplývá z toho, že o určení odměny, případně o jejím přiměřeném zvýšení nebo snížení (§ 38 odst. 3 insolvenčního zákona) rozhoduje konečným způsobem právě insolvenční soud.

III. Jestliže insolvenční soud v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem, pravomocně rozhodl podle ustanovení § 298 insolvenčního zákona o vydání tzv. čistého výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli dosaženého tak, že od výtěžku zpeněžení odečetl náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění a částku připadající na odměnu insolvenčního správce (§ 298 odst. 2 insolvenčního zákona), pak k námitkám vzneseným k účelnosti a výši nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v rámci námitek proti konečné zprávě (§ 304 odst. 2 insolvenčního zákona) již insolvenční soud při projednání a schválení konečné zprávy nepřihlíží (§ 298 odst. 3 část věty za středníkem insolvenčního zákona).

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR senátní značky 29 NSČR 103/2020, ze dne 31. 3. 2021)